Čím se Gross provinil? Byl odhalen schodek mezi jeho výdaji a příjmy. Gross se rozhodl podat vyvětlení. A snad nejvíce se provinil tím, jakým způsobem to učinil. Místo uvěřitelného vysvětlení vytvořil (ať už to byl on sám, nebo jeho mluvčí) fabuli na pokračovaní s překvapivými zvraty, které svojí dramatičností předčí i latinsko-americké telenovely. Celému příběhu ještě chybělo, aby se ukázalo, že Rostislav Rod je vlastně Grossovým bratrem, kterého z nějakého důvodu rodina dala na výchovu do zahraničí a to by očistilo strýčka Vika i Grosse od lži.
Nakonec ho zachránil Michal Simkanič. Nikdo vlastně ani moc nezkoumal proč – Simkaničova výzva k demisi se zdála být dostatečným vysvětlením pro jeho teatrální gesto. Grossovo trápení ale nebylo u konce. Proč neprověřit celou jeho finanční situaci? A tak se musí zodpovídat z toho, co dělá jeho manželka, obchodní partnerka jeho manželky atd. Proti podrobnému vyšetřování všech okolností nic nemám – pokud v Česku bude zaveden a důsledně dodržován přísný zákon o střetu zájmů - ekonomice to jenom prospěje. Ale proč neprovést audit všem poslancům?
Jak to, že Grossovi věřitelé nemohli zůstat utajení, i když je evidentně poslanců s „tajnými“ věřiteli mnohem víc? Proč by to Grossovi nemělo projít, když ostatním to prochází? Proč mám problém věřít, že Kalousek se najednou stal bojovníkem za průhlednost české politické scény? Nevím, v čem je případ Miroslava Kalouska jiný než ten Grossův a proč by mi jeho vysvětlení mělo připadat přijatelné. Dnes (23.2.2005) sice „odtajnil“ svého věřitele, ale jenom tím, že jeho totožnost sdělil šéfům obou komor parlamentu Přemyslu Sobotkovi a Lubomíru Zaorálkovi. Jako kdyby jejich posty (odlišné stranické příslušnosti) měly zaručit jejich důvěryhodnost. Jak nám Gross i Kalousek ilustrují, důvěryhodnost se s postem nepojí. Zajímavé je, že se Kalouskova verze nedá potrvrdit, protože s ním „nelze komunikovat“ – pravděpodobně, protože je již po smrti. Koho při tomto zdůvodnění napadla slavné rčení zločinců z detektivek, že „nejlepší svědek, je mrtvý svědek“?
Jak z toho ven? Miroslav Kalousek byl měl sejmout z Přemysla Sobotky a Lubomíra Zaorálka břemeno, které na ně naložil. V jeho příběhu totiž teď hrají podobnou roli, jako Rostislav Rod a Michal Simkanič v příběhu Grossově. Grossovi by se měli naučit podnikat velice prozíravě, protože to už se pojí s jejich postavením. Konečně by se také mohl zrodit zákon, který by zaručil, že politikové na sebe nezačnou vytahovat „špínu“ uprostřed volebního období sledujíce mnohdy uplně jiné cíle, než aby naše politická scéna byla průhledná jako křišťál. A nakonec národ by ze sebe mohl přestat dělat oběť, zamést před vlastním prahem, zanechat remcání po hospodách a třeba se zkusit zajímat o to, jak může přinutit politiky k tomu, aby ho poslouchali. Bez toho totiž demokracie nefunguje a fungovat nebude
