Učitelkám gymnázia Janě Hadravové a Leně Kolářové se totiž podařilo sekundu zapojit do experimentálního programu Úřadu pro veřejné informační systémy, do něhož se dostaly pouze čtyři vybrané školy v republice - kromě Jihočechů ještě tři základní školy z Prahy, Kopřivnice a Letovic.
Každá škola dostala od října do prosince počítače pro jednu třídu, které měli žáci nainstalovány doma. Zároveň měl každý ze třiceti třináctiletých žáků ve třídě měsíční kredit 700 korun na alespoň jednu hodinu internetu denně zdarma. Cílem ojedinělého projektu bylo umožnit lepší dostupnost internetu pro žáky, ale i učitele škol a ověřit jeho využití pro vzdělávání i společnou komunikaci zapojených účastníků.
Zpočátku měli pedagogové z experimentu strach, protože některé děti neměly s počítačem zkušenosti. Gymnazisté se ovšem brzy zdokonalili nejen ve vyhledávání informací na internetu a v tvorbě vlastních souborů, ale také v komunikaci mezi sebou.
„Měli jsme z toho hrozný strach, protože jsme do toho šli se spoustou dětí, které si předtím počítač vůbec neosahaly. Předpokládali jsme, že je budeme doma objíždět autem a nějakým způsobem spravovat to, co děti nezvládnou. Nic takového se však nestalo. Děti měly na začátku v jedné ruce telefon a ve druhé klávesnici počítače a buď s naší pomocí, nebo s pomocí zkušenějších spolužáků bravurně všechny problémy odstraňovaly,“ uvedla učitelka gymnázia J. V. Jirsíka Lena Kolářová.
Kouzlo nových místností
Se zápalem se žáci pustili i do řešení dílčích úloh zadávaných vyučujícími vybraných předmětů.
„Mezi nejoblíbenější zadání se zařadilo vytváření vlastní místnosti, kde se mohli třeba pochlubit svým koníčkem a snažili se pro něj získat další příznivce. Někdy bylo jejich nadšení z nových místností tak velké, že jsme museli při zakládání už patnácté místnosti zasáhnout a studenty usměrnit, aby se zaměřili spíš na kvalitu,“ řekla učitelka Hadravová, která díky projektu stihla poznat celou sekundu, přestože v ní neučí.
Na rozdíl od svých kolegů, kteří vědí, že tenhle žák ve třídě zlobí a onen má zase problémy s učením, však kantorka posuzuje sekundu pouze podle obrazovky počítače. „Vidím je jenom, jak se mi ozývají po internetu, jak plní úkoly, co píší za diskuse - a znám je jako dobrou třídu,“ podotkla Hadravová.
Studenti Lukáš Šimeček a Tereza Netolická patřili před zahájením projektu k těm, kteří s počítačem moc zkušeností neměli.
„Zpočátku jsem měl problém s otvíráním programů a s dalšími základními věcmi, ale později se to vylepšovalo. Bavilo mě plnění úkolů zadávaných učiteli, protože byly zajímavé,“ svěřil se Lukáš s tím, že mu informace získané z internetu pomohly také při učení angličtiny. Terezu zase nejvíc bavilo luštit křížovku slavných osobností a šance vyzdobit si vlastní počítačové místnosti obrázky, které si sama na internetu vyhledávala.
„Skvělá byla také společná stránka zvaná chat, na které jsme s ostatními probírali různé věci, co se jim líbí na našem projektu a zda potřebují s něčím pomoci. Je škoda, že teď už na chat skoro nikdo nechodí, když děti vrátily počítače,“ řekla studentka, která dostala díky projektu k Vánocům stejně jako její spolužák Lukáš vlastní počítač.
Pro studenta Luboše Doležela nebyla práce na počítači žádnou novinkou, protože patří k nadšencům, kteří si cestu k tomuto nejpružnějšímu komunikačnímu prostředku vždycky najdou. A tak přestože počítač nevlastní, naučil se na něm pracovat u mámy v práci a o přestávkách ve škole.
„Projekt byl zajímavý. Zpočátku jsem pomáhal spolužákům, když měli problémy s některými programy. Učil jsem je po telefonu nebo na chatu, jak udělat různé věci pomocí programů, kde je to mnohem jednodušší, než to složitě dělat ručně,“ podotkl Luboš, který uvažuje o budoucí profesi programátora.
Zpátky do školy
Po skončení projektu byly počítače od studentů svezeny do školy a gymnázium pro ně nyní chystá novou učebnu. Kantoři i děti nyní celou akci hodnotí a učitelé chystají na jaře společné setkání všech čtyř zúčastněných škol v Praze.
Hlavní organizátorky projektu gymnázia jsou přesvědčeny o tom, že díky četným soutěžím a úkolům se podařilo celé sekundě rozšířit vědomosti a dovednosti a zlepšily se i vztahy mezi studenty v této třídě. Projekt jim umožnil setkávat se i ve volném čase a lépe se poznat.
„Jak samozřejmé se zdá nyní řešení těžké situace jejich jednoho spolužáka, který si zlomil na lyžích nohu a zůstane delší dobu doma, zapůjčením školního počítače. Pomocí něho lze snadno předávat informace o probírané látce, zadávat úkoly a konzultovat jejich řešení. Před rokem by se to zdálo jako utopie,“ shodly se nadšené počítačové propagátorky Kolářová a Hadravová.
