Žádná jiná instituce či vláda na světě nedokáže koordinovat akci takového rozsahu na tak velkém území.
Jedině OSN má všude svá zastoupení a specializované agentury, které by měly umět řešit pomoc po podobných pohromách.
OSN by mohla také bez problémů spolupracovat s menšími humanitárními organizacemi na místě, poskytovat jim zázemí či zprostředkovaně i peníze od dárců z celého světa.
Podle všeho se však zdá, že "závody", před kterými odborníci tolik varovali, už byly zahájeny. Mnohé vlády, firmy i jednotlivci do postižených míst přepravují pomoc. Jistěže, vede je k tomu dobrá víra (snad i dobré srdce), že bezprostřední pomoc je nejlepší.
Jenže v místech katastrof je nejúčinnější pomoc koordinovaná. Bohužel se zdá, že kromě Thajska zatím všude jinde panuje v tomto případě chaos. Je to kruté, ale mrtvým již nikdo nepomůže a zraněným pouze lékaři.
Proto má být pomoc namířena na ty, co přežili, a zejména musí být dlouhodobá. Nesmí trvat pouze do doby, dokud bohatší země (včetně Česka) nedostanou domů své turisty. Příklady z minulosti přitom nejsou povzbudivé.
Po několika týdnech po loňském zemětřesení v íránském Bámu pomoc ustala. Navíc se současná katastrofa odehrála i na místech, která nekontrolují vlády příslušných zemí. Například na území ovládaném tamilskými rebely na Srí Lance a muslimskými radikály v indonéské provincii Aceh. Prostředníkem opět může být OSN.
Zda Spojené národy, jež jsou momentálně sužované napjatými vztahy s USA a skandálem kolem jejich bývalého iráckého programu ropa za potraviny, v jedné z nejtěžších zkoušek posledních let obstojí, je otázka.
Měly by dostat šanci ukázat, že tvrzení o jejich formálnosti, zkostnatělosti a zbytečnosti nemusí být vždy pravdivé. Odpočítávání, jež ukáže sílu a akceschopnost OSN a které přinesla vlna tsunami, začalo v neděli.
