Na bezmotorovou trojkolku, která nám přistála na koberci v obýváku, jsem ten večer (zhruba před rokem) chvíli jen tiše zírala. Vypadalo to jako BMW mezi dětskými kočárky.
"Je to celý odpružený, takže malá vůbec nezaznamená díry v dlažbě. Hustilku na pneumatiky neztrať, když budete hodně jezdit třeba na kostkách, musíš je občas dofouknout. Tady je kotoučová brzda, tu užiješ na eskalátorech v metru a pak taky cestou z kopce. Kola jsou vyndavací, takže se neulomí, a když ti nějaké vypadne, hned ho nasadíš. A hlavně, tenhle kočárek je ze všech, co jsem kdy viděla, úplně nejlehčí. V Praze nemůžeš mít jiný," představovala mi ten zázrak kamarádka Lucie.
"Kapku zbytečný luxus," táhlo mi tehdy hlavou. Pochybnosti zmizely během jediného týdne na mateřské. Od té chvíle si na kamarádku za to, že mě tehdy přesvědčila, často vděčně vzpomenu.
Teprve za madlem kočárku jsem zjistila, že Praha nejenže není bezbariérová, ale navíc je plná děr, vysokých obrubníků a hlavně schodů. Posuďte sami. Úkol pro tento článek zněl: Dostaň se z domova na úřad.
Kočárek + dcera = 22 kg
Ten náš úřad patří čtvrté městské části a leží v Táborské ulici. Začátek vypadá snadně. Z domova vyrážíme krátce po desáté. Na stanici autobusu 106 máme štěstí. Ten, který zrovna přijíždí, je bezbariérový. Takže žádné vzpírání, jen trochu přizvednout přední kolečko – a už se vezeme.
Na Kačerově autobus opouštíme se stejnou lehkostí. Čeká nás přestup do metra. A také začátek překážek: ke kýženému rychlovlaku se dostaneme jedině podchodem. V praxi to znamená 38 schodů dolů, krátká jízda po rovince pod silnicí a dalších 36 schodů nahoru. Ve chvíli, kdy zvedám kočárek a začnu sestupovat, znovu – jako tak často – v duchu blahořečím kamarádce Lucii. Tříkolka i s dcerou váží 22 kilogramů. S taškou je to sice o tři kila víc, ale pořád to jde.
Podchod je překonán, i když je člověk kapku zadýchaný. Už jen projít turnikety metra a...
Žádné nastupování do metra. Čeká nás dalších 43 schodů dolů. Zachrání nás okolo jdoucí mladý muž. "Chcete s tím pomoct?" nabízí se. Ve dvou to jde lépe. Konečně můžeme do metra. "Teď už to bude v pohodě. Na Pražského povstání jsou přece jezdící eskalátory," vybavuji si spokojeně.
Jsou. Ale až poté, co člověk překoná první sérii 38 kamenných schodů směrem nahoru. Na ty jsem zapomněla. Když znovu zdvihám kočárek s dcerou, zdá se, že to všechno váží o dobrých deset kilo víc. Na zádech mě šimrá pot, začínám litovat, že jsem na tenhle pokus kývla.
Vrátný jako hlídač kočárků
Přeběhnout pěšky ten necelý kilometr z Pražského povstání do Táborské na Úřad městské části Praha 4 je v porovnání s těmi všemi schody příjemná procházka. Vysoké obrubníky (na tom druhém nám upadne kolečko, ale hned ho nasadíme) ani nevnímám.
Jdeme nahlásit psa. Z novotou zářící bezbariérové hlavní budovy plné výtahů nás vrátný posílá k druhému vchodu, který je o pár desítek metrů dál. Otevírám obří dveře a koukám na 26 schodů, které vedou nahoru. Dceru rumplování kočárkem přestává bavit. Začíná hlasitě protestovat. Schody i s kočárem tedy beru radši po dvou.
"Paní, nechte si ten kočárek tady u mě. To byste nahoru nedotáhla. Tady výtah nemáme," zastavuje mě nad těmi mými – už zvládnutými schody – další vrátný.
Ví, co říká, přesvědčí mě pohled nahoru. Kamsi do nebe se vine obří točité kamenné schodiště. Je impozantní. Možná památkově chráněné. Škoda, že je mi to teď úplně jedno. Radši bych tu viděla výtah. Tyhle schody už totiž nejdou zvládnout ani s lehkou trojkolkou. Dají zabrat i s tříkilovou taškou přes rameno a devíti kily živé váhy v náručí.
Cestou do druhého patra, kam jdeme nahlásit psa, je přestávám počítat. Jen přemýšlím, jak to všechno zase dotáhnu zpátky domů…
Jízda bez bariérBariéry v metru jsou velký problém Prahy. Výtahem nebo na plošině se nepohybliví cestující vyvezou jen ve dvaatřiceti stanicích (pražské metro má celkem 53 stanic), a to převážně v okrajových částech Prahy. Nové výtahy se sice staví, ale maximálně jeden až dva za rok. STANICE NA TRASE A Dejvická výtah STANICE NA TRASE B Zličín výtah STANICE NA TRASE C Ládví výtah ZVLÁŠTNÍ LINKY PRO VOZÍČkÁŘE Chodov–Budějovická–Pankrác– Pražského povstání–I. P. Linka I3: Zličín–Sídliště Ďáblice (Pozn.: Pouze vybrané zastávky, celý jízdní řád zvláštních linek na www.dpp.cz) |
