ČTĚTE TAKÉ:
Operovaný Castro se na čas vzdal vlády nad Kubou
Méně jisté je, co to vše znamená. Může to být jen bouře ve sklenici vody - za několik dní či týdnů se může vrátit a vysmát se všem těm, kteří včera začali slavit začátek jeho konce.
Vysmál se již kdekomu - deset různých amerických prezidentů mu od jeho nástupu k moci předpovídalo, že brzy padne. Optáte-li se v uličkách Havany někoho z unavených disidentů, kdy že přijde diktátorův pád, zopakují vám se smutným úsměvem půl století starý vtip: "Dýl než do jara nevydrží, ale které jaro to bude, vážně nevím."
A také vám v jedné větě shrnou to klíčové sdělení, které rozepisují akademické studie na stovkách stránek: dokud Castro nezmizí ze scény, šance na proměnu jedné z posledních bašt studené války jsou mizivé.
Dříve či později se to stane - za týden, či za deset let. Těžší ovšem je odhadnout, co se bude dít pak. Výměny režimů v bývalých diktaturách nebývají snadné a Západ se za uplynulých patnáct let mnohokrát přesvědčil, že nestačí jen dát lidem svobodu a čekat, že vše ostatní přijde samo.
Když se rozpadla sovětská říše, rychle se vynořily ničivé přízraky nacionalismu, nostalgické vzpomínání na "socialistické jistoty" i všemocné mafie. Mnozí obyvatelé Bagdádu vítali americké tanky, které svrhly Saddáma a daly jim svobodu, ale po čase začali být překvapeni, že růžová budoucnost nepřijde sama od sebe.
Stejně tak bude proměna Castrova ostrova velkou zkouškou, na niž se již nyní chystá mnoho zatím skrytých sil - od tvrdých komunistických špiček, které se tak jako jinde na světě rády změní v nelítostné byznysmeny, po vlivné kruhy amerického exilu, které mají na ostrově mnoho nevyřízených účtů. Disidentské skupinky, tak jako v jiných zemích, se najednou mohou ocitnout mimo hru.
Fidel Castro dříve či později odejde do historie. Pro Kubu to bude vítězství, které se však rychle může změnit v dílčí prohru. Neboť vyhrát válku bývá snazší než vyhrát mír. Už dnes je třeba začít s tím počítat.
