Linie československých obránců ukrajinského městečka Sokolova byly v březnu 1943 už dávno protrženy nacistickými tanky, avšak Kurt Wolf střílel na postupující útočníky dál z kulometu, jako by se ho smrt či hrozící zajetí netýkaly. A zajetí bylo tou horší variantou. Žida, který měl tolik "drzosti", že vstoupil do Československého polního praporu v Sovětském svazu, by totiž nacisté jistě před popravou nejdříve mučili.
Protitankový kanon, který Kurt Wolf jako kulometník bránil palbou před německou pěchotou, dostal přímý zásah, ostatky jeho obsluhy výbuch granátu rozmetal do všech stran. Avšak opodál zakopaný Wolf pálil dál. Až do té chvíle, kdy ho smrtelně zranil další výstřel z německého tanku.
Vyznamenání od Beneše
Pro Wolfovy příbuzné, kteří v roce 1968 emigrovali do USA, skončilo pětašedesátileté až dosud bezvýsledné pátrání po tom, za jakých okolností zahynul tento hrdina druhé světové války. A přispěla k tomu i MF DNES.
Když si totiž Wolfova neteř Eva Vavrečková přečetla v polovině března vzpomínku veterána bojů od Sokolova Alexandra Beera, jak ho Kurt Wolf prosil o ránu z milosti, musela v tu chvíli noviny v slzách odložit.
"Pro naši rodinu je to první zpráva o posledních chvílích Kurta. Věděli jsme jen to, že padl u Sokolova. Po válce ho prezident Edvard Beneš posmrtně vyznamenal křížem Československého vojenského řádu Bílého lva Za vítězství, z čehož babička s dědečkem usuzovali, že se choval statečně. Ale to bylo až dosud vše, co jsme věděli," říká Wolfova neteř Vavrečková.
Když se před několika dny setkala s Wolfovým spolubojovníkem Alexandrem Beerem, dozvěděla se konečně podrobnosti z posledních měsíců i minut strýcova života. Oba muži se stali nejlepšími přáteli při výcviku Československého polního praporu v Buzuluku.
Sašo, zastřel mě!
"Nacistům jsme při jejich prvním útoku vyřadili šestnáct tanků. Ustoupili a vrátili se už s šedesáti obrněnci. Rozpoutalo se pro nás úplné peklo," vzpomíná Beer, který tehdy u Sokolova velel minometnému roji. Když zahlédl, že palebné postavení Wolfova kanonu dostalo zásah, pomyslel si, že s kamarádem je konec. Nakonec mu to nedalo, aby se při ústupu nepodíval, zda Kurt přežil.
"Měl strašnou ránu v břiše, uniforma mu mokvala krví, a když si rozerval blůzu, odhalila se mu střeva. Prosil mě, abych ho zastřelil, že jako lékař moc dobře ví, že je s ním konec a že v žádném případě nechce, aby ho zajali nacisté," vypráví Beer.
Kamaráda vzal pod rukama a vlekl ho přes zamrzlou řeku. Po ledě se za nimi táhla krvavá šmouha a Kurt Wolf přitom neustále naléhal, aby ho Beer zastřelil. Minometník prožíval strašné dilema: sám byl už na konci sil a nechtěl umírajícího kamaráda opustit. Ještě dnes - po pětašedesáti letech - musí své vyprávění kvůli slzám několikrát přerušit. Stále si vyčítá, že nakonec vyslyšel Wolfovy prosby, aby ho opustil a sám přežil.
Nakonec nechal Kurtovi pušku a se zraněnou nohou se belhal k druhému břehu řeky. Udělal sotva pár kroků, když zaslechl výstřel. Kurt Wolf se střelil z pušky do úst. "Byl jen o dva roky starší a mnohem schopnější než já. A větší úspěchy měl také u děvčat," dodává válečný veterán Beer.
Nejsem felčar, chci bojovat!
Kurtu Wolfovi chyběla jediná státnice k lékařskému diplomu. Nabídky z velení praporu, aby vstoupil do zdravotnické jednotky, umíněně odmítal s vysvětlením, že felčarem může být až po válce, ale teď si chce v boji vyřídit účty s nacisty.
A nebyl zdaleka sám. V praporu sloužili podle historika Miroslava Brože inženýři či lékaři, kteří se zřekli důstojnických míst v týlu a narukovali raději v hodnostech vojínů do první linie.
Tím však tragédie rodiny Wolfů neskončila. Kurtova bratra Ottu upálili nacisté ve stodole pár dnů před koncem války. Válku přežili v lesích jen jeho rodiče s dcerou Felicitas. Až její dcera Eva se tedy dozvěděla o osudu strýce.
Kdo byl Kurt WolfNarodil se v roce 1915 v Lipníku nad Bečvou. Padl v bojích u Sokolova 9. března 1943. Velitel družstva 1. čety. V Buzuluku absolvoval školu pro důstojníky v záloze. Za hrdinství v bojích o Sokolovo byl posmrtně vyznamenán československým válečným křížem a sovětským Řádem rudého praporu. Posmrtně mu byl přiznán titul MUDr. a byl povýšen z četaře na poručíka. Prezident Beneš mu udělil vojenský řád Bílého lva za vítězství. Wolfovi rodiče se však nikdy nedozvěděli, za jakých okolností jejich syn padl a jak statečně se v bojích zachoval. V 50. letech byli jako Židé pronásledováni. Wolfova neteř se až po návratu z emigrace tento týden od Kurtova kamaráda dozvěděla o strýcových posledních chvílích. Setkání zprostředkovala MF DNES. |
