Cédéčko MF DNES, na jehož přebalu se fotografie objevila, jí do schránky hodil příbuzný se vzkazem: Ta podoba je neuvěřitelná.
"Když jsem se na fotografii poznala, všechno se mi naráz vrátilo. Lidé a tanky, jak jdou proti sobě, a všechna ta bezmoc, co jsme tenkrát cítili," vypráví Alena Lídmanová.
Na fotografii stojí tehdy dvacetiletá žena těsně vedle tanku, ruce rozhozené v zoufalém gestu. Stejně jako tisíce dalších lidí přišla na Václavské náměstí čelit ruským okupantům.
"Bylo jim jedno, kolik lidí skončí pod pásy"
"Vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomovala, co všechno se mi může stát. Jen jsem si pořád dokola opakovala, že proti tomu musím něco udělat," zamýšlí se dnes.
Cokoli, jen nesedět doma. Přes protesty rodičů sedla na první vlak do Prahy.
Sovětští vojáci byli tenkrát jen o málo starší než ona. Nemluvili. Na otázky, které jim neúnavně lámanou ruštinou kladli lidé z davu, nijak nereagovali.
"Jenom se dívali před sebe a pomalu si mezi lidmi razili cestu. Jako by ten křik kolem sebe vůbec nevnímali, jako by jim bylo úplně jedno, kolik lidí pod pásy tanků skončí," vzpomíná Lídmanová.
Celé to trvalo několik hodin, než dav pochopil, že postupující sovětské tanky nezastaví. Ani otázkami, ani vlastním tělem.
"Úplně omráčená a zoufalá tím vším jsem se pak vydala přes Můstek na Karlovo náměstí, kde jsem tehdy pracovala. V parku se střílelo," vypráví.
Několik lidí se sesulo k zemi. Teprve v tu chvíli si prý Alena Lídmanová uvědomila, v jakém nebezpečí se ocitla.
"
Když je vám dvacet, nepřemýšlíte. Chcete bojovat a myslíte si, že proti takovému bezpráví sami něco zmůžete. Ale jste jenom kapičkou v tom všem. Tanky se přes vás jednoduše převalí," říká.
Cédéčko MF DNES, na jehož přebalu se Alena Lídmanová poznala, je součástí kolekce, která by měla pomocí dobových hitů a přehledu klíčových událostí přiblížit uplynulých čtyřicet let.
Třetí výběr hitů, který mapuje rok 1985, vychází právě dnes. - více zde
