Na plastiku však míří i náctiletí hoši: ti nejčastěji žádají odstranění takzvaných ženských prsou na mužském hrudníku, což je nemoc, která souvisí se zvyšujícím se počtem obézních dětí a mladistvých.
„Kde vnímám nebezpečí, je tenká hranice, kdy jsou mladí lidé často na svůj problém až moc fixováni. To znamená, že jejich tělesný nedostatek přerostl do psychické roviny - například dívka má pocit, že má ošklivý nos, a nemůže si proto najít partnera. A je přesvědčena, že operace to vyřeší,“ říká Lukáš Frajer s tím, že tady hodně záleží na svědomí chirurga a jeho psychologické práci s pacientem.
Až na výjimky však žadatelky a žadatelé musí počkat do dospělosti. „Do osmnácti let jen zcela výjimečně děláme operace nosu či korigujeme vrozené vady prsou, které omezují nositelky v prožívání sebe samých,“ říká Lukáš Frajer z týmu Perfect Clinic. Patnáctileté dívky také už v tomto věku podle něj často zajímá i modelace intimních partií - takzvaná labioplastika.
Na druhou stranu chirurg Jan Měšťák má náctileté pacientky, jimž operace nosu zcela změnila život k lepšímu. „Jednou napíšu knihu s názvem: Plastikou nosu k harmonii duše,“ říká.
Vedou odstávající uši
Na prvním místě v plastických operacích dětí je však napravení odstávajících uší. Mnozí rodiče proto právě teď o prázdninách, dokud nezačne nový školní rok, vodí své děti do ordinací plastických chirurgů a žádají o zásah. A o to chirurgové vedou spory.
„Vedli jsme o tom debatu i na posledním kongresu. Já sám to rodičům rozmlouvám, protože dítěti se až do nějakých osmnácti dvaceti let vyvíjí lebka, roste, mění se poměry a člověk najednou s překvapením zjistí, že kdysi odstáté uši samy zmizely,“ říká plastický chirurg Svatopluk Svoboda z Alfa centra lékařské kosmetiky v Praze.
„Podívejte se do jakékoliv třídy prvňáčků: každý druhý má dnes uši jako plachťáky. V tanečních už ale je takto postižených jedinců, jen co by člověk na prstech jedné ruky spočítal,“ argumentuje.
Další část estetických chirurgů však oponuje a říká, že operovat odstávající uši v nízkém věku je výhodnější, protože dětská chrupavka je poddajnější a po operaci hojení tolik nebolí. A poukazují i na psychologický efekt - děti už nejsou vyčleněné z dětského kolektivu, ostatní děti už nemají důvod se jim posmívat. „Pokud si to přeje samo dítě, je to jiná situace, než když jej přivedou rodiče, ale dítě problém s tělem necítí,“ říká plastický chirurg Jan Měšťák z Nemocnice Na Bulovce a kliniky ESThÉ.
