Zastánci rozdělení ze Skotské národní strany mají skutečně poměrně velké plány. Zocelený pětimilionový národ, který od roku 1707 válčil vždy už jen jménem britské monarchie, má na armádu ročně vynakládat ekvivalent 2,5 miliardy liber, píše web Jane's. Tedy zhruba dvojnásobek toho, co Česká republika.
Nelze sice očekávat napětí na skotsko-anglické hranici (separatisté by rádi zdědili členství v NATO či do něj vstoupili, za formální hlavu státu i armády chtějí britskou královnu), rozsah a povaha spolupráce by ale záležela na množství různých faktorů. Zejména na tom, jak by si obě země rozdělily dluhy a závazky, které by na ně po vzájemném odtržení spadly, píše Jane's.
Čím se Skotsko chce vyzbrojit |
Ve hře je zejména základna jaderných ponorek Clyde u města Faslane. Tu separatisté chtějí uzavřít, což ovšem komplikuje jejich případnou cestu do zmíněné Severoatlantické aliance.
Skotsko totiž nemá strategicky důležitou polohu Islandu a Aliance by nemusela příliš přívětivě vítat zemi s malou armádou, jejíž zásadní požadavek je zrušit důležitou alianční ponorkovou základnu.
Možná i proto protijaderný postoj Skotské národní strany v posledních měsících alespoň navenek poněkud slábne a vůči základně už nevystupuje tak kategoricky.
V sázce je ovšem také skotský obranný průmysl. Ten zaměstnává 12 600 lidí a produkuje techniku o hodnotě 18 miliard liber ročně; od válečných lodí po elektroniku či pokročilé systémy využitelné v letectví. A být zbrojnicí ostrovního království je víc, než být zbrojnicí Skotska. Zvláště když zmíněné království chce v příštích deseti letech koupit techniku a počítačové systémy za 160 miliard liber.
Patnáct tisíc Skotů za deset let
Zastánci nezávislosti ze Skotské národní strany plánují během deseti let po případném odtržení vybudovat ozbrojené síly o počtu 15 tisíc mužů a žen a pěti tisíc rezervistů. Značnou část zbraní plánují získat jako podíl z britské armády, což zní logicky: i obyvatelé Skotska ji svými daněmi financují.
Z vojenské techniky by si tak Skotové rádi přišli na dvanáct moderních stíhaček Eurofighter Typhoon (s výhledovým přikoupením čtyř dalších), dvou ze třinácti britských fregat třídy Duke a "zhruba šesti" transportních letadel C-130J Hercules. Ty by ze Skotska udělala přepravní velmoc mezi malými státy, otázkou však je, zda takovou přepravní kapacitu dokáže Skotsko účinně využívat.
Dvoumotorový eurofighter, pilíř RAF, patří mezi těžké a výkonné, ovšem provozně drahé stíhačky. Ale skotská základna Lossiemouth je jim přizpůsobená, piloti jsou vycvičení a přejít na jiný typ by také nebylo zadarmo.
Pokud by Skotsko dokázalo vyjednat slušný počet letounů od RAF, značně by ušetřilo; každé jiné stíhačky by totiž Skotsko muselo koupit. Což je řádově větší investice než náklady na provoz, v nichž cena za letovou hodinu eurofighteru je podle některých metodik až čtyřikrát vyšší než například u gripenu (srovnání najdete například zde).
Pozornost si zaslouží i skotské námořnictvo, které by se výhledově mělo skládat zpočátku ze dvou, časem až ze čtyř fregat, dvou hlídkových plavidel pro střežení výlučné ekonomické zóny (Skotsko má velký zájem o ropu v Severním moři), čtyř až šesti pobřežních hlídkových lodí a několika dalších plavidel.
Zastáncům vtípků o Skotech zřejmě dodá novou munici postřeh, že politici separatistické SNP navrhli Britům stavbu nových plánovaných fregat ještě před případným rozdělením loďstva. Británie se na to ovšem příliš nadšeně netváří.
Skotové ve svých řadách v minulosti měli i slavné námořní velitele: předobrazem mořských vlků Horatia Hornblowera či Jacka Aubreyho (Master and Commander) nebyl nikdo jiný než admirál Thomas Cochrane (více jsme o něm psali zde).
Budou na to však peníze? Pochyby má například Alan West, bývalý šéf Královského námořnictva. "Myslím, že v plánech mají řadu mezer a myslím, že matou své vlastní lidi, protože nebudou schopni udržovat síly, o kterých mluví," řekl skepticky pro Jane's. "Stane se z nich něco jako Irsko, jehož obranný rozpočet klesl na miliardu liber ročně, mají méně nasaditelných sil a žádné skutečné válečné loďstvo," prorokoval.
Skotská poslankyně a odpůrkyně separatistů Gemma Doyle se zase nechala slyšet, že vzájemná spolupráce by byla důležitější pro Skotsko než pro Spojené království.
To však neznamená, že britské ministerstvo obrany bralo možné dopady skotské nezávislosti na lehkou váhu. Snad i proto hodnotí Jane's budoucnost britských ozbrojených sil po klíčovém skotském hlasování letošního roku jako zahalenou v nejistotě a obavách. "Ne kvůli válce či občanské válce, dokonce ani kvůli financování, ale kvůli rozhodnutí, které může napříč zemí vyslat otřesy, které potrvají desítky let."
