Studenti využívají i takzvaných „offline zdrojů“ – knih, zejména staršího data vydání, které na internetu zkrátka nejsou.
Ilustruje to i nedávný případ komunistického poslance Zdeňka Ondráčka. Ten měl podle zjištění MF DNES ve své disertační práci nejméně osm shodných pasáží. Sám Ondráček reagoval jen tím, že plagiátorstvím mu mělo být vyhrožováno už několik let.
Komunista Ondráček opisoval ve své disertační práci, bral si celé odstavce |
Ondráček však neopisoval jen od studentů, ale právě i z tištěných zdrojů. „Dříve elektronické zdroje neexistovaly, ale ani dnes se ne vždy opisuje kopírováním, ale přepisováním a zapojováním pasáží do vlastního textu,“ říká Filip Smolík z Psychologického ústavu Akademie věd.
Takový příklad lze najít právě v Ondráčkově disertační práci. V několika odstavcích se shoduje s učebnicí Sociální pediatrie Jiřího Dunovského.
Program vs. program
Počítačové programy vysokých škol nemají na opsané pasáže z knih a učebnic jak přijít. Na velkou část z nich platí autorský zákon, roli hrají také vydavatelství, která své publikace volně nezpřístupňují.
Program Theses.cz, který ke kontrole akademických prací používá 23 veřejných vysokých škol, pak kontroluje především práce studentů mezi sebou. Vysoké školy na jeho služby spoléhají.
„Využíváme systém Theses. Povinnost je zkontrolovat každou odevzdanou závěrečnou práci. Případná pochybení řeší se studenty vedoucí práce. Vážná pochybení řeší disciplinární komise a může dojít až na vyloučení ze studia,“ uvedla mluvčí brněnské Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.
Pokud opsanou pasáž neodhalí počítač, přijde na řadu pedagog. „Kontrola opisování z offline zdrojů je součástí běžné práce vedoucího práce i oponenta, kteří připravují posudky,“ poznamenala Fojtová. S Masarykovou univerzitou se shodují i další vysoké školy. „Kontrolu s takzvanými offline zdroji provádí vedoucí závěrečné práce studenta,“ uvedla za Vysoké učení technické v Brně mluvčí Radana Koudelová.
Jenže studenti jsou podle mnohých pedagogů dnes vynalézavější v tom, jak cizí myšlenky vydávat za své a nebýt přistiženi. Mají totiž přístup například k softwaru Turnitin. Ten kontroluje originalitu práce a má přístup k velké databázi dokumentů a zdrojů. Studenti ještě před odevzdáním práce zjistí, na kolik se jejich text shoduje s ostatními zdroji. Případné problematické pasáže pozmění.
Další podezření z plagiátorství. Čelí mu vládní protidrogová koordinátorka |
„Občas stačí málo. Přeházet slova či věty lehce poupravit. Počítač pak shodu nepozná,“ poznamenal Smolík z Akademie věd. „Studenti mi na zjevně opsané texty říkali, že to prošlo systémem Turnitin, tak je to přece v pořádku,“ dodává.
Nejrůznější způsoby, jak si psaní ulehčit, přiznávají i studenti. „Kopírovat z bakalářek a diplomek nejde, systém by to odhalil. Když nestíhám, je nejrychlejší odbornou práci přeložit. V angličtině je toho na internetu spousta,“ přiznává studentka sociální antropologie Klára. „Ve škole jsme přepsali seminárku z angličtiny do češtiny. Vyučující na to přišla a hrozila disciplinárním řízením. Nakonec jsme se dohodli, opisovat jsem se od té doby však neodvážil. Styděl jsem se,“ vzpomíná student Ondřej.
Tento přístup k opisování je podle mnohých vyučujících klíčový. „Opisování by mělo být něco, za co se člověk musí opravdu stydět. Mělo by být bráno jako závažné provinění včetně standardního odebírání titulů, pokud práce obsahují jasný podíl plagiátorství,“ poznamenal Smolík.
MF DNES oslovila největší univerzity v Česku s otázkou, kolik obdržely podnětů na možné plagiátorství. Univerzita Karlova řešila za poslední tři roky 49 případů, na Masarykově univerzitě v Brně se setkávají spíše s tím, že student před disciplinárním řízením studium raději sám ukončí.
