Zásadního ne – symbolem Beslanu navždy zůstanou obrazy dětí prchajících z trosek školy a matek hladících malé rakve.
Jedno se změnilo: narůstá rozhořčení, že mnohé okolnosti útoku zůstaly záhadou: Podplatili teroristé někoho, aby se mohli dostat až ke škole? Co odstartovalo celý masakr? Udělaly bezpečnostní složky dost pro záchranu dětí?
S odstupem přibývá dohadů a konspiračních teorií, a to je nesporně zlé znamení, pravda se tak navždy rozmělní. Ta mytická "pravda" přitom jistě není nijak dramatická. Maximálně bychom se dozvěděli něco na způsob: ano, ti lotři uplatili několik policistů, pár teroristům se podařilo utéci, bitva o školu měla být vedena s větší profesionalitou.
Jenže Rusko je stále posedlé tutláním. Když se před pěti lety potopila ponorka Kursk, trvalo Moskvě dlouhé měsíce přiznat, co všichni na Západě tušili od první minuty: že to zavinilo vadné torpédo. Z urputné snahy generality svést vinu na "srážku s cizí ponorkou" dodnes zůstává mnohým hořko v ústech. To proto si beslanské matky zaslouží, aby Kreml našel odvahu a řekl jim, jak se vše odehrálo.
V tom všem smutku a roztrpčení však v Beslanu jednu dobrou zprávu zaslechnout lze: na rozdíl od loňska se nikdo nebojí, že severní Kavkaz zachvátí vlna krevní msty. Přesto zůstává tato část světa prubířským kamenem prezidenta Vladimira Putina, který se již mnoho let snaží zkrotit Čečensko.
Přednedávnem dostal políček – americká televizní stanice odvysílala rozhovor se Šamilem Basajevem, polním velitelem považovaným za strůjce beslanského masakru.
Ze základny v horách Čečenska Rusko varoval, že přijdou další útoky. Proč políček? Beslanským rozhovor připomněl nemohoucnost Moskvy, jež není "teroristu č. 1" schopna dopadnout. A utvrdil je v domněnce, že jejich osudy nikoho nezajímají, že "vyšší zájmy" mají vždy přednost.
