Jeden z nejmladších sládků v republice, tvrdí, že při degustaci jsou nejdůležitější čichové vjemy. Když má rýmu, cítí se méněcenný a nejraději by nechodil do práce. "Při degustaci rozhoduje první vůně, na tu dám nejvíc. V pivu by neměly být cítit žádné cizí vůně. Z některého přitom cítíte třeba jahody, nebo dokonce kočičí vůni," usmívá se sládek. Stát se to jemu, takové pivo by z bran závodu určitě nepustil.
Technologie výroby je ve všech pivovarech víceméně stejná. Jednotlivé značky se od sebe liší především výběrem surovin. Ty vybírá právě sládek, nikdo jiný. Volí jasně. Výsledkem by mělo být jemnější pivo se sladěnou hořkostí, víc nasycené a spíš plnější. To je Horehleďův ideál.
Může vybrat stokrát správně, ale jen ve výběru surovin tajemství úspěchu nespočívá. Musí ještě přesvědčit lidi, aby dodrželi jím zvolený postup. V jednatřiceti komanduje dvakrát starší podřízené. "Přesvědčím je tím, že jim jenom nepřikazuji. O všem s nimi diskutuji, sám se od nich učím," vysvětluje Horehleď. "Naštěstí jsou tady všichni takoví tiší blázni. Na pivu jim záleží a jsou schopni se kvůli němu hodiny dohadovat."
Horší už je to prý s hostinskými. Těch správných, kteří o pivo vzorně pečují, je podle uherskobrodského sládka minimum. Chybí jim větší profesionalita. Kontaktu s nimi se ale Horehleď nevyhýbá. Ví, že může vyrobit skvělé pivo, ale obchod je ze všeho nejdůležitější. Jenom na hospodské musí mírně. Už kvůli tomu vymyslel slogan: Maximální snaha ve smyslu mírné osvěty. "Prostě na ně musím pomalu, když od nich něco chci. Někteří si dají říct a zlepší se. Nikdy ale ne naráz, vždycky jen postupně," vysvětluje sládek svůj postup.
Mohl už dávno pracovat jinde. Měl nabídky z pivovarů prestižních značek, ale dál zůstává v provinčním podniku. "Přirostlo mně to k srdci. Navíc tady můžu víc věcí ovlivnit k obrazu svému. Jinde bych byl třeba pátý sládek nebo podsládek. Tady jsem první."
