Při první mohl v dostatečné výšce přerušit zvrat a ze složitého manévru přejít do normálního letu. Nepřešel. A v střemhlavém letu pokračoval i tehdy, když si uvědomil, že se řítí do katastrofy.
"Za každou cenu se snažil přemet dokončit. A možná pod tíhou odpovědnosti za nový, drahý letoun, tři podvěšené kanony a měřicí techniku neopouštěl kabinu," prohlásil šéf komise armádních expertů Stanislav Suchý.
"Když se nakonec rozhodl ke katapultáži a zatáhl za záchranná madla, bylo už pozdě. V té době pilotovi chybělo 0,3 sekundy do srážky se zemí," dodal.
O zaváhání pilota svědčí například i záznamy senzorů v trupu letounu: do černé skříňky stroje vyslaly signál o značných vibracích, způsobených přetažením stroje. Což laicky znamená, že prudce poklesne vztlak na křídle a letoun mnohem hůře manévruje.
Katastrofa přiměla letectvo například k tomu, aby se zlepšila předletová, a zejména psychologická příprava pilotů. Ti totiž v obavě, že kvůli chybě budou odstaveni od létání, anebo odpovědnosti za ztrátu drahého stroje zůstávají v kabině i tehdy, když ji mají dávno opustit.
Petr Vašíček měl na rozhodování o bezpečném opuštění stroje a tím i své šanci na přežití asi sedm vteřin.
 Plán posledních vteřin letu stroje L-159, který havaroval v únoru v brdských lesích, 26. března 2003. |
