Institut k tomu použil oficiální údaje z posledních dvou let (2015 a 2016) ze všech zemí Evropské unie doplněných o Norsko a Švýcarsko. Během těchto dvou let požádalo o azyl zhruba 2,2 milionu migrantů, polovina z nich v pouhých dvou zemích – Německu a Švédsku.
FaktaKteré země nejvíce oddalují rozhodnutí o azylu Procento čekajících Maďarsko 94 % Procento čekajících Albánie 89 % |
A na začátku letošního roku stále více než polovina z celkového počtu migrantů (52 %) ještě nevěděla, jestli jim bude udělen azyl. Po dobu rozhodování mají v každém případě právo na ubytování, stravu a lékařskou péči.
Dalších čtyřicet procent se svými žádostmi o azyl uspělo. Pouhá tři procenta běženců po zamítnutí žádosti vrátily evropské úřady zpět do domovských zemí. U dalších pěti procent migrantů, jejichž žádost byla rovněž zamítnuta, nebylo známo, kde se nacházejí.
Velký rozdíl mezi jednotlivými zeměmi posuzujícími žádosti je podle studie v délce času, dokdy jsou schopny o žádosti rozhodnout. A ta je zároveň hodně ovlivněna tím, ze které země žadatel o azyl pochází.
Uprchlíci na cestě z Maďarska do Rakouska (září 2015):
21. září 2015 |
Nejsnazší to mají Syřané
Více než polovina (53 procent) běženců pocházela ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, tedy ze zemí zmítaných ozbrojenými konflikty. Nejsnazší to podle Pew Research mají žadatelé ze Sýrie.
Výbušný posudek o otevření hranicAni dva roky poté, co německá vláda umožnila uprchlíkům uvázlým v Maďarsku na takzvané balkánské stezce vstup do země, není jasné, na jakém právním základě tak učinila. Vyplývá to z posudku právníků Spolkového sněmu, o kterém v pátek informoval list Die Welt. Právní experti zároveň upozornili, že v „zásadních“ oblastech je povinen rozhodovat parlament. Podle listu to vyplývá i z rozhodnutí ústavního soudu. Ve skutečnosti ale „otevření hranic“ pro uprchlíky na balkánské stezce 4. září 2015 nařídila kancléřka Angela Merkelová pouze po dohodě s jednotlivými ministry. Podle posudku měly úřady na podzim 2015 na základě tehdy platného práva uprchlíky přicházející z bezpečného Rakouska na hranicích spíše odmítnout. V závěru kampaně před nedělními parlamentními volbami je posudek Vědecké služby - oddělení Spolkového sněmu, které je přísně apolitické - značně výbušným, poznamenal Die Welt. Zdroj: ČTK |
Například čekací doba na verdikt o azylu syrského běžence byla v Německu v posledních dvou letech zhruba tři měsíce. Belgii se dokonce podařilo toto období „stáhnout“ na měsíc.
Pro srovnání – v Norsku musel a musí Syřan čekat na rozhodnutí více než rok. Ze všech zhruba 650 000 Syřanů, kteří ve sledovaném období dorazili do Evropy, jich však na začátku letošního roku čekalo na rozhodnutí jen 130 tisíc. Iráčané a Afghánci to měli podle studie podstatně složitější.
Pew Research upozornil, že mezi země, které o azylu rozhodují vcelku rychle, patří Německo. To je přitom s přehledem nejčastějším cílem běženců – o azyl zde zažádalo 1 090 000 osob. Na rozhodnutí o azylu zde na konci sledovaného období čekalo 49 procent žadatelů, tedy asi 530 000 lidí.
Nadprůměrnou efektivitu prokázaly podle institutu také úřady ve Švédsku, Belgii, Nizozemsku a Itálii. Ta zvládla vyřídit 72 procent žádostí.
Na opačném konci hodnocení skončilo podle institutu Maďarsko s jasně protiuprchlickou vládou, kde ke konci roku 2016 čekalo na posouzení žádostí 94 procent ze 70 000 příchozích. Těsně ho následovalo Řecko, z 50 000 lidí na vyřízení žádosti čekalo 45 000 osob (90 procent).
Procentuálně přitom byli na prvním místě v podílu čekajících Albánci. Z 80 000 žadatelů o azyl jich na konci roku 2016 čekalo 75 000 (89 %). Jen o něco menší procentuální podíl je v případě žadatelů z Kosova. Na třetím místě jsou Afghánci, kteří přitom představují po Syřanech druhou nejpočetnější skupinu žadatelů o azyl.
V Česku v letech 2015 a 2016 podle údajů ministerstva vnitra zažádaly o mezinárodní ochranu 3 003 osoby, přičemž úřady rozhodly ve 2 797 případech.
Azyl dostalo v tomto období pouze 219 osob, tedy méně než deset procent. Doplňkovou ochranu, která se na rozdíl od azylu uděluje na předem stanovenou dobu, přiznalo ministerstvo 701 osobám. Více než třetinu žadatelů tvořili občané Ukrajiny.
