Při hodnocení pěti let působení České republiky v NATO je možné konstatovat, že se snažila využívat v uspokojivé míře svůj politický a vojenský potenciál a spíše patřila k aktivním členům.
Po vstupu ČR do EU v květnu tohoto roku dojde k naplnění další zahraničněpolitické priority země. ČR získá širší pole působnosti na mezinárodní scéně a její pozice se může posilovat.
Členství ve dvou klíčových organizacích poskytne prostor pro větší zapojení do transatlantického dialogu, přičemž relace mezi USA a evropskými členy NATO budou mít nadále zásadní vliv na kvalitu bezpečnostního prostředí, ve kterém se bude ČR nacházet. Dobré bilaterální vztahy ČR s USA mohou v tomto smyslu sehrát významnou roli.
Vývoj v uplynulých pěti letech ukázal, že díky bezprecedentnímu vojenskému potenciálu jsou USA schopny jednat unilaterálně. Tato tendence se může v budoucnu posilovat, proto je v zájmu ČR, aby se podařilo zajistit vysoký podíl USA na dynamickém rozvoji NATO a nedocházelo k oslabování vzájemných relací.
Poválečná evropská agenda USA vedla k dosažení bezpečnosti a dlouhodobé prosperity států ležících v euroatlantické oblasti. Historické zkušenosti a postavení ČR jako středně velké země, vedou k přesvědčení, že přítomnost Spojených států na evropské půdě je v jejím bytostném zájmu.
Priority ČR ve vztahu k NATO a EU na následujících pět let by se měly koncentrovat na udržení co nejvyšší úrovně transatlantických vztahů a na udržení zájmu obou organizací o region středovýchodní Evropy. V rámci EU se ČR zapojí do Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a její součásti Evropské bezpečnostní a obranné politiky, měla by však striktně sledovat politiku nedublování činností NATO.
Aliance tak bude i nadále klíčovou organizací zajišťující bezpečnost ČR. Důležité přitom je, aby si zachovala svůj vojenský charakter a zabránilo se oslabování jejích funkcí například směrem k vytvoření spíše politické organizace.
ČR bude v postavení státu, který nemá žádné vnější hranice s nečlenskými státy NATO a EU. Tato výhoda neuchrání zemi před nebezpečími spojenými například s mezinárodním terorismem, proliferací zbraní hromadného ničení a nelegální migrací.
Tranzitní poloha ČR si bude vynucovat spoluodpovědnost za vytváření efektivní politiky vůči oblastem sousedícím s NATO a EU. Jedná se především o Ukrajinu, Rusko, Bělorusko a také západní Balkán, kde může díky svým dobrým vztahům sehrát ČR významnou úlohu.
ČR by se měla prosazovat také jako země, která aktivně podporuje změnu existujících totalitních režimů v Evropě i mimo ni a bude se podílet na předávání zkušeností s transformací na demokratickou tržní společnost.
