Pro všechny byla šokem rychlost postupu vojsk Tálibánu. Místo tří měsíců (a posléze tří týdnů), jak předpovídali Američané, byl Tálibán v Kábulu za pár dní. Překvapilo to i vás?
To, že jsme nevěděli, jak rychlý bude postup Tálibánu, ukazuje na to, jak málo jsme o té zemi kdy věděli. A nechtěli o tom vědět ani Američané. Nejdříve se říkalo: „Perfektně jsme připravili a vybavili afghánskou armádu, je tam stabilní demokracie, i když i nějací teroristé.“ Poté se to změnilo na: „Oni se udrží dlouhou dobu a my jim budeme pomáhat a cvičit vojáky v zahraničí.“ A pak se už jen tvrdilo: „Udrží se nějakou dobu.“ A najednou obsazení celé země proběhlo nečekaně rychle.
Nakonec je všechny legalizujeme, protože je nedokážeme vyhostit. Tím roste sociální nálož. Už drobně vybuchuje, ale jednou bouchne víc. A to je děsivě nebezpečné. V nadsázce říkávám, že tolerance je jen neznalost problému.
