Pokud má totiž soud pravdu, pak je tříleté popotahování zcela nevinného člověka, a to včetně vazby, skandálním porušením lidských práv. Pokud však má pravdu policie, která se řídila zdravým rozumem a slavný výrok o pěti v českých si vyložila jako žádost o úplatu, pak soud více než na ducha hledí jen na literu zákona.
Případ pana Doležela není prvním, kdy se rozum, veřejné mínění a verdikt spravedlnosti zásadně rozcházejí. Stanislav Gross nedokázal vysvětlit, odkud si pořídil peníze na koupi pražského bytu. V politice je vydělat nemohl. Konstrukce o půjčce od nemajetného strýce Vika a pochybného novináře Roda se ukázaly nevěrohodné a směšné.
Vykrucování, zatajování a nedůstojné chování připravily Stanislava Grosse o místo premiéra země. Policejní vyšetřování však ukázalo, že neudělal nic špatného. Je možné, aby člověk nedokázal vysvětlit veřejnosti, odkud vzal peníze, a dokázal to vysvětlit vyšetřovatelům? Nebo to, co běžným lidem zavání podvodem, je pro otrlejší strážce zákona čisté? Odkud se vzal dvojí metr?
Když vyrazil státní zástupce Obst na Jiřího Čunka, řekl Václav Klaus něco, co by se mělo tesat: Tento případ nesmí vyznít do ztracena. Buď musí nést odpovědnost Jiří Čunek, nebo ti, kdo ho neprávem stíhali. Výsledek je výsměchem prezidentským slovům a není divu, že se pan Klaus o jejich splnění nijak vehementně nehlásí.
Renata Vesecká odebrala Čunkův případ Obstovi a dala Salichovovi. Ten předsedu lidovců osvobodil a v řeči k tomu připravené dal k lepšímu, že jak Obst, tak policie uspořádali doslova hon na člověka. Jsou však "zvlčilí" policisté vyhozeni a zavřeni? Nikoliv. Inspekce usoudila, že postupovali správně. Je potrestán Obst? Ne.
Výsledek: Jiří Čunek byl obviněn neoprávněně, byl loven. A zároveň: Ti, kdo ho honili, postupovali naprosto správně v souladu s profesionální etikou i povinnostmi.
Jistě, teorie relativity a vícehodnotová logika v matematické fyzice takový závěr připouštějí. Ale je možné, aby platil v právu a mravnosti? Můžeme přistoupit na termín "právem osvobozený úkladný vrah"?
Lidí podezřelých z braní úplatků a po dlouhém pronásledování osvobozených bylo víc. Vzpomeňme sociální demokraty zapletené do takzvané kauzy biolíh. Podezření je stálo kariéru i týdny a měsíce života strávené ve vazbě, jenže se ukázalo, že nic neudělali. Alespoň podle soudu.
Jiný případ je možná ještě varovnější: Podle jednoho soudu byl bývalý ministr Mlynář sprostý zločinec, který si zasloužil pětiletý žalář. Podle žalobce si zasloužil za pochybení podmínku. Podle dalšího soudu však neudělal nic špatného a byl očištěn. Je možná taková, řekněme, šíře spravedlnosti?
A nejen šíře, ale i délka. Od obvinění do konce procesu uplynou většinou roky. Mnozí politici mi v soukromém rozhovoru potvrdili, že úplatky jsou ve veřejné sféře zcela běžnou věcí (samozřejmě oni sami je neberou). Titíž politici však říkají, že na vrcholné úrovni se hrají špinavé hry, jejichž obětí se může stát každý, a policie nedokáže rozlišit křivé udání od důvodného. Ano, žijeme v zemi, kde pět v českých na stole neznamená nic. A kde si tedy může bývalý zneuctěný premiér odnést z politiky sto milionů úplně legálně...