Pěkně se nám odkopali!

Naši politici nám ani napodruhé nezvolili novou hlavu státu. A je více než pravděpodobné, že se jim to nepodaří ani napotřetí. Pokusme se zamyslet nad několika souvislostmi této jejich neschopnosti. Zdá se, že nikoho neznepokojuje, jaký signál vyslala naše republika do zahraničí, do Evropy. Naší nejvyšší politické garnituře pranic nezáleží na tom, že nás nutně musí vnímat jako zemi, ve které dominují dílčí zájmy jednotlivých politických stran nebo dokonce jejich frakcí. To by možná nemuselo být v politickém světě zcela neobvyklé. Zarážející však je, když se tyto praktiky nezastaví ani před tak důležitou skutečností, jakou je nechuť zvolit hlavu státu.

Naši poslanci a senátoři tak přivykli svým nedůstojným politickým šarvátkám, že již zcela zapomněli na to, že posláním politika je mnohdy (nebo především) hledat kompromisy, volit ze dvou nedokonalých řešení to méně nevhodné, že svojí činností mají sloužit svým voličům a své zemi. Jak jinak si vysvětlit počínání těch poslanců a senátorů, kteří nedají svůj hlas žádnému prezidentskému kandidátovi? Neříkají tím, že vlastně prezidenta nepotřebujeme? Anebo nepochopili proč je jejich společná schůze svolána - že jde o volbu, nikoliv nezvolení prezidenta? Doposud jsem se domníval, že pouze malé děti zuří a trucují, když nemůže být po jejich ...
Nyní nám tedy nechtěně prozradili, jak přistupují ke své politické "práci". "Když nezvolíme prezidenta nebo přijmeme nedokonalý (nebo dokonce špatný) zákon, nic se neděje,  hodíme to na daňové poplatníky, ať za nás nesou a zaplatí důsledky naší neschopnosti!" Přímá volba prezidenta toho bude nejzřetelnějším důkazem: naši politici nám obětavě změní ústavu (nejdřív ovšem kolem toho povedou nezbytné žabomyší války), pak nám určí termín voleb a nechají je zaplatit ze státního rozpočtu. Že to bude na dluh a z kapes nás všech, to nikoho z nich evidentně nezajímá. 
Když si kterýkoliv občan našeho státu nedokáže vymalovat byt, musí si na to pozvat odborníka a měl by mu zaplatit pouze za kvalitní práci. Na zákonodárné činnosti jsme si zvolili své poslance a senátory a za jejich "práci" jim platíme velmi dobře, bez ohledu na její úroveň a důsledky. Přitom nemáme žádný prostředek k tomu, abychom mohli vyjádřit svůj nesouhlas s jejich počínáním - klesající volební účast je bezesporu důkazem, že nespokojených občanů je stále více. Je však třeba si uvědomit, že tím se náprava nezjedná.
Vraťme se však k příkladu s malováním bytu. Pokud firma odvede svou práci nekvalitně, bude nucena ji opravit nebo nedostane zaplaceno v plném rozsahu. Pokud si takto povede dlouhodobě, zajisté brzy zkrachuje. Analogicky - jestliže naši poslanci a senátoři nedokáží zvolit prezidenta, měli by buďto odstoupit anebo jeho volbu jiným způsobem uhradit ze svých vlastních prostředků. V krajním případě by se dalo souhlasit s tím, že ji uhradí politické strany z financí, které padnou na předvolební prezidentské kampaně ...
Jsem však velmi skeptický a nepředpokládám, že by v sobě naši politici zmobilizovali zbytky svědomí k takovémuto čestnému jednání.