Pavlík nabízel reklamu na závodních vozech. Podnikatelé, ale i fyzické osoby pak nasměroval na společnost Prototype Team ltd. se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Za fiktivní fakturu zaplatili podnikatelé Pavlíkovi pouze deset procent z uváděné ceny. Základ daně se jim však snížil o celou fakturovanou částku. Obžalovaní podnikatelé tak „ušetřili“ na dani statisícové i milionové částky, v souhrnu přes 46 milionů korun.
Městský soud v Praze loni v březnu poslal Pavlíka nepravomocně na šest let do vězení a uložil mu pokutu tři miliony korun. Ostatní obžalovaní byli veskrze zástupci firem, které podle obžaloby nabídky na krácení za použití fiktivní reklamy využily. Jediný z nich, Karel Medulán, jednatel společnosti D-System, dostal tříletý nepodmíněný trest, ostatní podmínky.
Proti verdiktu se většina z obžalovaných odvolala. Jen několik lidí si odvolání nepodalo, jeden člověk za dobu řešení případu zemřel.
Vrchní soud nyní verdikt částečně změnil. Uznal, že Pavlíkovi stačí mírnější typ vězení. U tří obžalovaných vzhledem k výši škody zrušil podmínky a spokojil se s peněžitým trestem. Dva zprostil obžaloby, protože jim finanční úřad vyměřil pokutu a soudy nemohou člověka trestat ve stejné věci dvakrát.
Reklamu na autě žádal lékař i fotbalový trenér
Vrchní soud zmíněnou společnost označil za prázdnou schránku, která žádnou činnost nevyvíjela. Připomněl, že Pavlík byl jediný, kdo měl práva k jejímu účtu. „K tomuto typu reklamy není pochyb, že šlo o fiktivní plnění, jehož jediným cílem bylo dosažení snížení daňového základu,“ uvedl k hlavní náplni Pavlíkovy společnosti soudce Bohuslav Horký.
Zdůvodnil to jak tím, že závodní auta jezdila bez reklamních polepů (a pokud se s nimi fotila, tak to bylo v Rosicích u Pavlíka), tak tím, že Prototype Team prostě žádné reklamy nevytvořil. Poukázal také na nesmyslnost počínání obžalovaných. „Společnosti, které za nemalé peníze reklamu koupily, neměly takový předmět podnikání, aby reálně cílily na klienty v Británii či Itálii,“ řekl.
Jako příklad uvedl, že reklamu si u Pavlíka zadal například soukromý lékař (přičemž upozornil, že je to v části, kterou vrchní soud neprojednával) nebo fotbalový trenér. „Asi by se ozval AC Milán,“ uvedl v nadsázce soudce.
Ne vždy byla navíc předmětem obchodu reklama na závodních vozech. Jedna z obžalovaných si nechala poradit, jak otevřít druhou pobočku. „Za tuto činnost by reálně myslící podnikatel nezaplatil 800 tisíc korun,“ vysvětloval soudce. Jindy smlouva nabízela školení. „Až úsměvná je snaha dokládat zahraniční školící akci letenkami do Lisabonu. To mohla být maximálně pěkná dovolená,“ řekl k takovému předmětu smlouvy soudce.
Bylo to legální, hájil se Pavlík
Pavlík tvrdí, že vše bylo legální. Reklamu prý domlouval v dobré víře a zodpovědnost za plnění měl Prototype Team. „Není zodpovědný za plnění, ke kterému ani smluvně zavázán nebyl,“ uvedl při přednesu odvolání jeho obhájce Ondřej Štefánik. Poukázal i na to, že policie začala ve spojitosti se zmíněnou firmou prověřovat v roce 2012 160 subjektů. Z nich bylo vybráno 30 a nakonec obviněno 24. Zbytek byl předán krajům jako poznatek, který má být prošetřen. Drtivá většina případů byla odložena.
„Tam, kde padly rozsudky, byl však pan Pavlík toliko svědkem, a to často na jeho vlastní žádost, musel se tam vnutit. Přitom se jedná o případy totožné skutkově, právně i věcně,“ pokračoval obhájce a poukázal na princip právní jistoty a předvídatelnosti právních rozhodnutí. Soudce Horký připomněl, že soudy v Brně a Ostravě se Pavlíkem vůbec nezabývaly, protože nebyl mezi stíhanými. Těmi byli jen ti, kteří fiktivní faktury zahrnuli do účetnictví.
Ostatní obžalovaní tvrdili, že si objednávali reklamu a věřili, že ji také dostanou. „Mezi Pavlíkem a klientem je dlouhodobý přátelský vztah. Díky Pavlíkovi získal zakázky. Neměl důvod obžalovanému nevěřit, že není prováděna reklamní činnost. Byl s ním v Itálii na závodním prostředí, kde byl Pavlík osobou známou a respektovanou. Věřil tomu, že předává podklady a jedná se o činnost zcela legální,“ uvedl například obhájce Ivo Nejezchleba, který zastupuje jednoho z obžalovaných, podnikatele Jaroslava Dosbabu.
Advokát Ivan Brož zastupující podnikatele Romana Hráčka pak uvedl, že proti jeho klientovi nebyl vznesen jediný důkaz o tom, že by se domlouval na nějakém protiprávním jednání. „Byly mu zasílány fotografie závodních vozů s logem jeho firmy. On nebyl povinen jezdit po celé Evropě a zkoumat, zda tam to logo je,“ uvedl obhájce.
Mezi odsouzenými je i Miroslav Elfmark, bývalý ředitel sekce Strukturálních fondů na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Dostal tříletou podmínku s pětiletou zkušební lhůtou a peněžitý trest jeden milion korun. Elfmark se hájil tím, že firmu v době podpisu smluv neřídil. Převedl ji na otce, protože mu funkce ve státní správě nedovolovaly ji vést. I to soud odmítl, podle něj je zřejmé, že za společnost dále vystupoval.
Případ úzce souvisí s kauzou brněnského exradního Tomáše Kratochvíla. Ten podobně jako obžalovaní uzavřel skrze Pavlíka smlouvu se společností z Britských Panenských ostrovů. Policie ho viní z krácení daní ve výši 1,6 milionu korun. Pavlík však v této části kauzy obviněn nebyl (více zde).
