Pohřešovaný Ondřej Dubanský, který zmizel v roce 2013 v ukrajinském Volovci.

Pohřešovaný Ondřej Dubanský, který zmizel v roce 2013 v ukrajinském Volovci. | foto: archiv rodiny

Čech zmizel na Ukrajině beze stopy. Matka prosí politiky o pomoc

  • 258
Byl to první zahraniční výlet bez rodičů. Na Ukrajině, kam odjel s kolegou v době pravoslavných Vánoc, se však po Ondřeji Dubanském slehla zem. Dva mobily, které měl u sebe, našli na zasněžené cestě za domem. „Vyšetřování? Za tři a půl roku nevíme nic,“ říká matka Pavlína Dubanská.

Byla neděle 13. ledna 2013 po 22. hodině, když se u dveří jejího bytu v brněnském Králově Poli rozdrnčel zvonek. „Otevřela jsem a ve dveřích stálo několik policistů v černých uniformách. Ptali se, jestli mám Ondru doma, že je na Ukrajině pohřešovaný,“ popisuje žena začátek nejtěžší životní etapy.

K sobě domů do Volovce, zakarpatské vesnice ležící ani ne sto kilometrů od hranic se Slovenskem, pozval čtyřiadvacetiletého Ondřeje spolupracovník ze stavby Vasil M. Znali se přes rok.

„Chtěl se tam podívat hlavně kvůli horám, bral si s sebou snowboard. V létě pak plánoval návštěvu Ameriky. Určitě odsud nejel s tím, že už se nevrátí. Nechtěl jít pracovat do zahraničí, neopustil by svého psa,“ vzpomíná matka.

Zmizelí za hranicemi

Aktuálně se v zahraničí pohřešuje přes třicet Čechů. Počty z oficiálního seznamu ministerstva zahraničí a policie se rozcházejí.

  • Tadeáš Vinkler (11. března 1987) je pohřešován od 27. září 2005, kdy ho v nafukovacím člunu vítr zanesl na otevřené moře.
  • Roman Černohlávek (8. května 1985) je pohřešován od 15. prosince 2010, kdy v Norsku sám odešel na pěší túru.
  • Luděk Markup (12. dubna 1961) je pohřešován od 19. dubna. 2004. Vycestoval na sběr pomerančů do Španělska, kde navázal kontakt se ženou, s níž měl odcestovat do Alžírska.
  • Marcela Schusserová (7. prosince 1976) je v pátrání od 18. února 2011, kdy nastoupila na Korsice na trajekt.
  • Dita Doležalová (31. ledna 1975) je v pátrání od 13. ledna 2015, tou dobou pracovala v horském hotelu v Rakousku.
  • Zdirad Žák (14. února 1980) je v pátrání od 3. ledna 2007 kdy ho v Indonésii při potápění strhl proud.
  • Jan Staněk (11. prosince 1995) odletěl 4. ledna 2016 do Norska, původní cíl byl přitom škola v Hradci Králové. Rodině se neozývá, telefon má nedostupný.
  • Josef Spevák (9. srpna 1988) v září 2010 odjel do Velké Británie za prací, otec má obavu, jestli se nestal obětí obchodu s lidmi.
  • Pavel Didi (19. listopadu 1986) byl naposledy viděn 24. května 2016, mohl vycestovat směr Anglie, Francie. Je snadno využitelný, trpí lehkou retardací, mohl být někým vyvezen.

Zdroj: Policejní prezidium; jde o výběr z pohřešovaných

Ondřej zmizel během pátečního odpoledne cestou k hoře Temnatyk. Předtím stihl s Vasilem projít trh, posedět v kavárně a dobít si peníze na obě SIM karty.

„Měl svůj mobil a druhý od Vasila s ukrajinskou kartou. Domů přišli kolem druhé, svědci řekli policii, že se před domem hádali a rozhazovali rukama. Vasil to vysvětlil tím, že nechtěl Ondru pustit fotit k hoře samotného. Nakonec sám vyrazil. Když mu ve čtyři hodiny odpoledne volali, což potvrdil i výpis od operátora, už to nikdo nebral, telefony byly hluché a od té doby Ondra není,“ líčí žena.

Do Zakarpatské oblasti odjela hned po synově zmizení a pak ještě dvakrát. Jedinou stopou byly oba mobilní telefony nalezené na polní cestě za domem.

„Ztratila jste telefon, upozornil mě záchranář, který šel při pátrání pár kroků za mnou. Chvíli jsem si skutečně myslela, že je můj, byl mi povědomý. Pak mi ale došlo, že je Ondry, a o metr dál ležel pohozený i ten druhý. Bylo mi divné, že si jich nikdo ve sněhu nevšiml už předtím, hodně lidí tam šlo před námi.“ Mobily navíc měly smazaná veškerá data.

Smazaná data z telefonů nedohledali

Pátrání v lednu 2013, do něhož se podle informací ministerstva zahraničí zapojilo až 175 záchranářů, trvalo bezmála týden. Verzi o smrti v lavině či umrznutí ale vyvrátilo až květnové pokračování, kterého se po oblevě účastnili i vesničané a školáci. „Myslíme si, že se stala řada chyb. Zpočátku vůbec nepomysleli na to, že mu mohl někdo ublížit. Policie měla přijet hned, ne to nechávat jen na záchranářích. Třeba psovod se psem přijel po týdnu,“ přibližuje Pavlína Dubanská.

Už dřív se rozmýšlela, zda má truchlivý příběh zveřejnit. „Nejde o to, že bych tím v sobě něco jitřila, já v tom každý den žiju. Předtím jsem nechtěla synovi uškodit, pokud by ho třeba drželi únosci. Žádné výkupné po nás ale nikdo nechtěl a teď už asi nemám co ztratit,“ vysvětluje.

Naráží tím na stav vyšetřování, které podle ní nejenže špatně začalo, ale postupně se zaseklo v mrtvém bodě, jak spis putoval směrem vzhůru po policejních odděleních - vždy k nadřazenému pracovišti s rozsáhlejší územní působností.

„Od doby, kdy zmizel, jsme nedostali nový poznatek, že by se něco kamkoli posunulo. Když jsme se domáhali zpráv o pokrocích ve vyšetřování, vždy musel na kriminalisty zatlačit konzul ve Lvově. Pokaždé napsali, že vyšetřování pokračuje a vyslýchají svědky, kteří všichni mluví stejně, takže se nemají čeho chytit. Nic nezjistili, nic se nenašlo,“ popisuje obtížnou komunikaci s tamními kriminalisty.

Aby detektivové pátrání zintenzivnili, apeloval na tamního ministra vnitra už i český velvyslanec v hlavním městě. „Vyšetřování případu nebylo uzavřeno a nadále ho sleduje Generální konzulát ve Lvově i ambasáda v Kyjevě,“ řekla iDNES.cz mluvčí ministerstva zahraničních věcí Irena Valentová.

Ve všech podobných případech se ministerstvo skrze své diplomaty snaží urgovat cizí policii, aby případ nenechala ležet ladem. Záleží i na vlastní aktivitě každého z nich a velvyslanec v Kyjevě Ivan Počuch má prý Ondřejovo nalezení za jednu ze svých priorit.

Čeští policisté v Brně na podnět ukrajinských kolegů vyslechli rodinu, kamarády i kolegy. Mobily složitě získané z Ukrajiny znovu podrobili expertize, ani oni však smazaná data, hovory ani zprávy z přístrojů vytáhnout nedokázali. Na to, aby se do vyšetřování zapojili aktivněji, pravomoci nemají.

„My to nemáme vyšetřovat, udělali jsme úkony, které po nás chtěli, a získané informace jsme jim předali k využití,“ uvedla bez dalších podrobností mluvčí jihomoravské policie Štěpánka Komárová.

„Policisté mají dle zákona působnost na českém území. Při pátrání po pohřešovaných osobách s kolegy ze zahraničí spolupracují, nicméně není to tak, že by vycestovali a prováděli úkony mimo Českou republiku,“ doplnila mluvčí prezidia Markéta Janovská.

Co dělat, když zmizí někdo blízký

  • V první řadě se co nejdříve obrátit na českou policii, policii cizího státu, zastupitelský úřad ČR v zahraničí, případně odbor konzulárních činností MZV ČR.
  • Dále je nutné učinit oznámení o pohřešované či unesené osobě prostřednictvím Obvodního oddělení Policie ČR v místě trvalého bydliště pohřešovaného nebo oznamovatele.
  • Zastupitelské úřady České republiky a Ministerstvo zahraničních věcí České republiky mají nepřetržitou diplomatickou službu, která je určena pro naléhavé a vážné případy.

Více se dozvíte na webu MZV.

Česká policie prý v podobných případech zkrátka víc udělat nemůže. Pokud druhá strana špatně komunikuje a příbuzní nemají informace, mnohdy zkouší pátrat na vlastní pěst nebo si najmou soukromého detektiva. „Nemám na něj peníze a v mém věku už by mi ani nikdo tolik nepůjčil,“ krčí během vyprávění rameny Pavlína Dubanská.

Vasila M., ženatého muže a otce dvou dětí, podezírá, že něco přinejmenším tuší, vhledem k tamním poměrům má ale strach mluvit, stejně jako další vesničané. Ve svém zoufalství se před časem rozhodla zkusit kontaktovat i ukrajinskou mafii, k jakémusi Míťovi s kontakty v podsvětí se dostala přes známého. Poslala peníze, k ničemu to ale nevedlo.

Vasila na Ukrajině několikrát vyslýchali, po pár dnech v cele ho ale propustili. Od události už se do Česka nevrátil a matku Ondřeje nekontaktoval. „Prošel i detektorem lži a má zákaz vycestovat ze země. Policisté se ho od začátku zastávali. Říkali, že je dobrý člověk a nikomu by neublížil. To byla řeč profesionálů při vyšetřování. Umíte si představit, že by takhle mluvil policista u nás?“ kroutí nechápavě hlavou.

Mafie má stále velkou moc, ale funguje méně přehledně

Podle kriminologa a politického analytika Petra Pojmana, který se dlouhodobě věnuje výzkumu organizovaného zločinu na Ukrajině, je Zakarpatsko aktuálně jednou z nejkriminálnějších oblastí země - srovnatelnou třeba s Donbasem.

„Tou dobou byla policie v úplně jiném stavu než teď. Jestli v ní byli nějací profesionálové, nemohli normálně pracovat, protože byli přetížení, tudíž se vyšetřování vedlo víceméně formálním způsobem, a to i pokud jde o hledání osob,“ přibližuje expert. „Byla to nejhorší možná doba, kdy zmizelo mnoho lidí. Začínala revoluce a policie měla na starosti jiné věci,“ dodává.

Tehdejší systém bezpečnostních orgánů navíc podle něj přímo počítal s korupcí. Z úplatků si policisté nejenže doplňovali mzdy, ale například se z nich také opravovala služební auta. „Korupce na Ukrajině do značné míry pořád platí, ale ne pro novou policii. Především její pořádková složka nyní vzbuzuje velké naděje, v té vyšetřovací se reformy až tolik neprojevily,“ říká odborník.

Moc mafie ale zůstává na regionální úrovni stále vysoká a někde dokonce s revolucí a válkou ještě vzrostla. „Byla totiž přerušena vertikála mafiánského vedení státu. Svržený Viktor Janukovyč byl v čele, všichni se mu podřizovali a museli se s ním dělit. Bylo to přehlednější,“ vysvětluje Pojman.

Poslední naděje? Prezident

Pavlína Dubanská se neobrátila na žádnou z neziskových organizací, které shromažďují informace o zmizelých a jejichž prostřednictvím si lidé mohou zjištění předávat. „Když nic nezmůže policie, velvyslanec a další, nějaká neziskovka asi nemá vůbec šanci. Válka všechno ještě zkomplikovala,“ vysvětluje.

Své snažení ale nevzdává, naději teď spatřuje v českých politicích. Žádá je, aby se pokusili přimět nejvyšší ukrajinské státní představitele, aby oni sami žádali po svých vyšetřovacích sborech vysvětlení a patřičné výsledky.

V případu se angažuje poslankyně Kristýna Zelienková a s tím, že se jí nelíbí postup policistů, matka zmizelého oslovila i premiéra Bohuslava Sobotku, na jehož popud se minulý týden na Úřadu vlády sešla s jeho poradcem pro zahraniční politiku.

„Poslankyně Zelienková i velvyslanec v Kyjevě poslali dopisy prezidentu Porošenkovi, ministru vnitra i gubernátorovi s tím, že je nutné zvýšit úsilí. I náš premiér slíbil pomoc,“ líčí s nadějí.

Pokud by nevyšlo jednání na premiérské úrovni, chystá se Pavlína Dubanská napsat dopis prezidentu Zemanovi. „To považuji zřejmě za svoji poslední možnost, jak se domoci informací o tom, co se synovi stalo. Ať už budou jakékoli,“ uzavírá.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video