„Zemřel jsem v pekle - říká se mu Passchendaele,“ popsal voják a básník Siegfried Sassoon jatka, která vypukla 31. července 1917 a do desátého listopadu si vyžádala statisíce padlých. Na straně Dohody v ní padlo asi 320 000 mužů, na německé straně asi 400 000. Dodnes zde objeví ostatky asi třiceti vojáků ročně, píše web The Guardian.
Cílem spojenecké ofenzivy bylo obsadit území jižně a východně od Yper, přetnout železnici klíčovou pro zásobování německé 4. armády a vytvořit si tak předpolí pro postup k holandským hranicím.
Spojenci nakonec za cenu nesmírných ztrát postoupili o pouhých osm kilometrů, o pět měsíců později však o část dobytých území zase přišli.
Bitva vstoupila do dějin také děsivými podmínkami na bojišti. Západní Flandry v srpnu 1917 postihly vytrvalé lijáky, které rozstřílený terén proměnily v obrovský močál, v němž se utopily tisíce mužů. Vojáci do útoku vyráželi s dřevěnými latěmi, ze kterých v močálu stavěli chodníčky.
Většinu obětí na straně Dohody představovali vojáci z Velké Británie a Commonwealthu, klíčovou vesnici Passchendaele nakonec dobyli Kanaďané. V britských vzpomínkách na první světovou válku bitva zaujímá stejné místo jako Somma či Gallipoli. Winston Churchill rok po konci války poznamenal: „Na světě neexistuje místo, které by bylo pro Brity posvátnější“.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvVzduch s chutí krve
Krvavou bitvu si v pondělí na britském válečném hřbitově Tyne Cot na západě Belgie připomněly čtyři tisíce potomků vojáků, kteří zde před sto lety bojovali. Dorazila i britská premiérka Theresa Mayová, princ Charles, princ William s vévodkyní z Cambridge či belgický král Philippe s královnou Mathilde. Šéf německé diplomacie Sigmar Gabriel položil věnec ke hrobu německých vojáků.
„Bitva u Passchendaele trvala více než sto dní. Nepamatujeme si ji jen kvůli dešti a bahnu, které tížilo živé a polykalo mrtvé, ale také díky odvaze a statečnosti mužů, kteří zde bojovali,“ prohlásil princ Charles na největším britském válečném hřbitově, na kterém je pochováno 11 961 mužů.
Během ceremonie zazněly také úryvky z válečných deníků a dopisů. Bylo mezi nimi i svědectví vojína Berta Fernse: „Vymotal jsem se na kopec a pak jsem sklouzl do jakési strže. Tam jsem úplně ztuhnul a vyděsil se, protože vybuchl velký dělostřelecký granát, který roztrhal partu kluků. Všude byly kusy lidí. Byl to strašný pohled, lidé roztrhaní na maděru. Prostě jsem tam stál. Panoval klid, mlha a já jsem ve vzduchu cítil chuť jejich krve.“
Hřbitov Tyne Cot, Belgie
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
