Například Sullova věta: "Je mi jedno, jaký je rozsudek, já ho právě zrušil", je doslova živoucím výrokem! (Pozn.: Volební výsledky jsou svým způsobem druhem verdiktu – soudem občanů.)
Lucius Cornelius Sulla Felix pocházel z vlivné patricijské rodiny Corneliů a hájil zájmy optimátů, což byli movití velkostatkáři, přičemž Corneliové byli jejich zchudlou větví (avšak s "dobrým základem"). Dnes bychom řekli ekonomičtí nýmandi mezi bohatými celebritami. (Pozn.: V pozdějších dobách dobrý základ pro členství v sociální demokracii - historicky nemajetní intelektuálové tvořili a tvoří významnou část členstva nejen zdejší sociální demokracie.)
Sulla usilovně bojoval se svým politickým sokem Jugurthou, kterého nakonec porazil a stal se nejen kvéstorem, ale v roce 88 záporného letopočtu se stal dokonce prvním konzulem. A zde je patrná další paralela. Konzul byl nejvyšším občanským i vojenským úředníkem Římské republiky ("konzulátu") v rámci úřední kariéry (cursus honorum).
Konzulové byli voleni senátem na jeden rok a současně byli vždy v úřadu dva. Spolu se Sullou byl druhým konzulem Pompeius Rufus. Podle jmen konzulů se v římském datování označovaly jednotlivé roky. A zde vidíme další podobnost! Pakliže existovala Zemanova éra ve vývoji sociální demokracie, pak zcela určitě dnes panuje Paroubkokracie. A neustále volání po úřednické vládě ze strany Jiřího Paroubka, hlásné trouby české sociální demokracie, se velmi podobá Sullově konzulátu. Vládě úředníků.
Jestliže se z vrchního úředníka v Římské republice stal v roce 82 př. n. l. neomezený diktátor, pak čas prohlášení se za diktátora u Jiřího Paroubka lze očekávat již velmi brzy. Podle mě se tak již stalo. Skutky. Slovy ještě ne zcela explicitně. Stejně jako římský konzul měl právo veta, stejné výsady se chopil i Jiří Paroubek. Ten se svým vetujícím postojem nikterak netají a denně dává všem občanům republiky (České) najevo svou konzulskou moc.
I časovost vládního období se blíží té římské. Konzulové byli voleni na jeden rok. Od roku 153 př. n. l. začínal funkční rok konzula vždy 1. ledna a trval do posledního prosince. Od té doby se kalendářní rok počítá právě od 1. 1. toho kterého roku. Premiér Paroubek chce umožnit premiérovi Topolánkovi (i ten má právo veta) maximálně dvouletou dobu vlády. A to i přes to, že v moderních dějinách se z jednoho funkčního roku staly ve většině případů funkční roky čtyři.
Tolik podobností mezi dávnými římskými konzuly (Sullou a Pompeiem Rufem) a dnešními premiéry (designovaným a odstupujícím) je až zarážející! Jen jedno mne poněkud mate. Zatímco Sulla byl představitelem optimátů, dnes bychom řekli pravice, Paroubek spíše straní populárům, které bychom mohli přirovnat k levici. Nicméně jedno je historickým faktem, že totiž vláda diktátora Sully trvala pouhé čtyři roky, načež se dobrovolně vzdal své vlády. A co my dnes? Šestnáct měsíců máme za sebou.
Poté, co odešel na své statky (rozuměj Sulla), jal se sepisovat vlastní paměti. Takže nezbývá, než se těšit na vydání Paroubkových memoárů. Myslím si, že prostým odhadem by mohly vyjít kolem roku 2008, tedy v době, kdy druhý konzul Topolánek "už bude někde na své chalupě kdesi v Beskydech". Zejména se těším na barvitý popis působení ve "vrcholových manažerských funkcích" Jiřího Paroubka mezi roky 1976 až 1990.
