Novinářům řekl: "Můžu vás ubezpečit, že kvůli penězům na své funkci nelpím." Dobrý výrok! Miloslav Vlček v něm mimoděk přiznává, že na své funkci lpí. Ale už nevysvětlil, z jakého důvodu. Když to není kvůli vysokému platu, případně hezké kanceláři či dalším prebendám, tak proč vlastně? Toť záhada.
Politici v takové situaci obvykle říkají, že chtějí dokončit rozdělanou práci, splnit předvolební sliby nebo realizovat své politické vize. Nic z toho však pro Miloslava Vlčka neplatí.
Řekněme si to na rovinu: tenhle politik je chodící anekdotou. Není ničím jiným než špatně fungujícím strojem na řízení Sněmovny. Ve své straně nereprezentuje žádný mocenský a už vůbec ne myšlenkový proud.
Má možná dobrou vůli vykonávat svou funkci svědomitě a dobře, ale zoufale mu k tomu chybí intelektuální kapacita i potřebné charizma. To se mnohokrát ukázalo, a nejvýrazněji asi při prezidentské volbě. Jeho nemohoucnost a nepřipravenost byly k smíchu.
Tehdy, i při mnoha jiných příležitostech. Ale když ten smích v jednacím sále zazněl, bral to Miloslav Vlček jako nevděk a nespravedlnost. Jednou dokonce přímo řekl: "Zkuste si to sami." - čtěte Si to zkuste sami, litoval se Vlček před rozesmátými poslanci
Možná sám uvěřil tomu, že dělá něco záslužného a zároveň nevděčného. Není to tak! Předseda Sněmovny je vysokým státnickým postem s velkou symbolikou, ale i nezanedbatelnými ústavními pravomocemi. Jistě, může být trafikou i platidlem v politických obchodech. Ale v každé zemi zrcadlí obsazení křesla šéfa komory parlamentu nějak danou politickou situaci. Měl by v něm sedět někdo důstojný a vlivný.
Symbol Vlček
Miloslava Vlčka do něj katapultovalo povolební jednání, a to původně na velmi omezený čas. Jiří Paroubek si dal velkou práci, aby vybral někoho opravdu nicotného. Nechtěl opakovat chybu Stanislava Grosse, který v podobné situaci "vystrčil" za sebe na premiérský post právě Paroubka, netuše, že nastartuje buldozer, který převálcuje všechno a ze všeho nejdřív jeho samého.
Sázka na Vlčka šéfovi ČSSD vyšla. Jestli pozice předsedy Sněmovny skýtá nějaké možnosti na vytvoření politického vlivu či mocenské pozice, tak je Miloslav Vlček naprosto nevyužil. Nemá jediný argument, kterým by mohl obhajovat své setrvání v čele Sněmovny. A nemá ani žádné politické spojence.
Svým způsobem je Miloslav Vlček nechtěným symbolem české politiky posledních dvou let. I ta se totiž odehrává ve znamení provizornosti, nekompetentnosti a rezignace na jakékoliv ideály. Politici degradovali sami sebe na konzumenty funkcí, ve kterých je drží ani ne tak vůle voličů jako podivné a málo srozumitelné dohody.
Je mi nepříjemná představa Jiřího Paroubka v jakékoliv vysoké státní funkci, protože mi je ten člověk protivný a považuji ho za nebezpečného. Ale jeho instalace do čela Sněmovny může být aspoň částečným návratem k přehlednější a normálnější politice.
