V pátek na tom nebudou lépe. Topolánek chce se vznikající koalicí sestavit vládu, Paroubek nepřipustí jinou vládu než odbornickou chiméru. Kdy a jak se oba sejdou, není důležité.
Důležité je, že ta schůzka nic nepřinese. Oba mají jiné počty. Paroubek říká, že přišel o křeslo premiéra rozdílem několika stovek hlasů a jednoho mandátu. V pátečním jednání však bude stát proti Topolánkovi se 74 mandáty sociální demokracie proti 100 mandátům v úterý domluvené pravozelené koalice.
Paroubek je na tom nepochybně o 26 mandátů hůř. Říká však, že má sto mandátů levice. Ano, ale musí nahlas přiznat: dělám koalici s komunisty. Pak má sto.
Ale je to pro něj nevýhodné. Stal by se veřejným lhářem, který před volbami sliboval voličům, že s KSČM vládu nikdy neudělá. Na slib, zdá se, rychle zapomněl. Považuje se za silného poraženého, kterému utekl jeden mandát.
Platí to jen s komunistickými spojenci. Chce-li být opravdu silný, musí mít v ruce dohodu s komunisty. Podpora napříč politickým spektrem, jak ji sliboval před volbami, je jen sen.
V pátek bude hledat východisko ne sto proti stu, nýbrž sto proti sedmdesáti čtyřem. Dosavadní Paroubkův postoj je razantní, jako by sám vyhrál volby.
Žádné východisko nebude, říká! Veřejné spojení s komunisty, aby bylo voličstvu vše jasné, ale nepřiznal.
Chci křeslo předsedy Sněmovny, žádá, a nedám za to nic. I to je východisko. Ale jen ke ztroskotání příštích jednání.
Budoucí porovnávání programů nové vládní koalice a opoziční koalice ČSSD s komunisty, vypisování rozdílů a vzdáleností mezi nimi bude mít jediný dosti marný smysl: dokázat, že to nejde a že to zavinila druhá strana.
Komu z vyjednávajících se toto podaří, ten získá navrch: Češi mají vždy rádi shodu, i nemožnou či nesmyslnou. Jsou všichni z jedné strašlivé české mámy, a kdo tu idylku naruší, zaplatí.
Až se na té neshodě nakonec shodnou, třeba za cenu odstranění Jiřího Paroubka, který se válečným pokřikem stává překážkou dalšího vývoje, nedostane Topolánkova vláda žádný stoprvní potřebný hlas.
Všichni poslanci ČSSD by museli svorně odejít při hlasování o důvěře ze Sněmovny, aby nebyli podezíráni po aféře skokana Ploce, že vzali úplatek. Topolánkovi nemůže nikdo závidět. Řeší neřešitelné.
