Jsme v Dole Vítězný listopad nositele Řádu kapitalistické práce velkouhlobarona Zdeňka Bákaly. Právě zde probíhá malá slavnost. Vrchní razii Paroubek překonal letitý rekord uzbeckého úderníka Aslanova, šest set metrů tunelu za hodinu.
Oslavenec Paroubek však ani nepočká na gratulaci pana uhlobarona, jemuž právě přispěl na jeden ze zlatých záchodů v jeho velkosídle na Šumavě, a už spěchá do rychlíku Pendolino.
I zde překonává rekord. Trať z Prahy do Ostravy zvládne za hodinu a šestnáct minut, dokonce rychleji než jeho kolega Zaorálek pověstným vrtulníkem.
"Kdyby byli všichni naši pracovníci stejně výkonní jako Jiří Paroubek," vypočítává ekonom Eduard Ztráta, "dostihli bychom Evropskou unii zítra v deset hodin dopoledne, Ameriku pak v sobotu v jednu ráno."
Podle Ztráty Paroubek svými výkony osobně vytváří více než desetinu hrubého domácího produktu.
Zdálo by se, že všichni Jiřímu Paroubkovi poděkujeme. Bohužel se najdou i závistníci, a to vysoko postavení.
"Pan Paroubek je jako horník i jako řidič rychlíku v evidentním střetu zájmů," praví se v prohlášení, které vydal viceprezident Petr Hájek.
V čem konflikt spočívá? Podle méněprezidenta Klause může Paroubek zvýhodňovat právě své zaměstnavatele, tedy uhlobarona a České dráhy.
Premiér odpověděl vlastnoručně psaným prohlášením, v němž praví: "Cílem mého pracovního úsilí není jako v případě některých kapitalistů zhovadilá honba za ziskem, nýbrž blaho občanů této země. Jestliže se snažím o blaho občanů země, nemohu být v žádném konfliktu zájmů, což musí pochopit i vrtošivý stařík."
Většina ústavních právníků se kloní k tomu, že pravda je tentokrát na Paroubkově straně.
"Je to zejména proto, že vláda ČSSD zvýhodňuje už teď uhlobarony a dráhy tak, že to víc nejde," vysvětluje soudce Křivda.
Mirek Topolánek Paroubkovy pracovní výkony ocenil, poukázal však na jeden problém: "Paroubek nám hrabe jako Krtek, uhání jak Alfonso, kdy mu ale zbude čas na vládnuti?"
Politolog Dierman však říká: "Když mu nezbude na vládu vůbec žádný čas, je to nejlepší pro všechny."
