Splnění programu KSČM by znamenalo konec růstu a ekonomickou krizi. Mezi ČSSD a KSČM je neřešitelný rozpor.
To je zásadní a před volbami nečekaný obrat sociální demokracie. ČSSD jej však přijala lhostejně, klidně, bez reakce. Jednou s komunisty, příště proti nim, jako by na tom čerta záleželo. Ostatně kdo je dnes v ČSSD pánem a kdo v ní má názor? Ještě nedávno nejbližší spojenci, dnes ohrožují blahobyt státu. Jak to tedy je?
Předvolební preference, což je Paroubkovo ústřední božstvo, se mění. Nadpoloviční většina socialistů s komunisty, tedy jistota vlády, je tatam. Premiér je muž rázné reakce - pryč jdou tedy i komunisti, včera spojenci v sociálním díle, dnes škůdci blahobytu.
Na obzoru je nová nevěsta, Strana zelených? Nepřejme Paroubkovi, aby se poměry v preferencích do voleb ještě rozkmitaly - musel by zas rušit, co říkal, a vyhlašovat, co popíral, hlásit nová zavržení a povýšení náhlých politických nevěst.
Ustavičné přizpůsobování politické strategie momentálním poměrům je na straně jedné pružnost politického vedení, ale na straně druhé je to chameleonství a okatá mocichtivost. Kdo se uchází o moc, měl by projevovat víc cudnosti.
Paroubkova strana má dnes opačný názor než včera, protože jsou jiné průzkumy. Premiér byl Marťan, byl rudý, byl boží, proč by nebyl zelený? Představte si nějaký špatný průzkum - například náhlé předvolební zjevení důchodců-broukožroutů jako kdysi. Nabídne se Paroubek i jim?
Muž, který takto kroutí volantem stranické mašiny, vzbuzuje nedůvěru. Vloni říkal: oba naše volební programy jsou si blízko, dnes říká: ten komunistický je zhouba. Nechal komunisty na pokoji. Sám se za to morálně ocenil. Ale je to trvanlivé?
Když už s nimi zpíval, měl s nimi prohrát. To by bylo mužné. Takto může prohrát po nečekaných změnách a přeskocích kdoví s kým. Vždy je elegantnější politik, který alespoň předstírá, že se svými ideály i spojenci vyhraje či padne, než politik, který s nimi přímočaře kramaří.
