Jak to vypadá? Potvrdilo se, že hitparáda popularity a důvěry v lídry stran "oranžových" a "modrých" je vždy ovlivněna kondicí jednoho z nich. Funguje zde asi taková zákonitost. Když se jednomu z nich zjevně nedaří, tak druhý naopak ve veřejné oblibě roste. Jsou jako spojité nádoby.
Když dělal v minulosti chyby předseda ODS Mirek Topolánek svým pověstným konfliktním hřímáním, boji s novináři, spory uvnitř strany a až příliš ostrým, často i vulgárním slovníkem, tak konstantně posiloval jeho vyzyvatel Jiří Paroubek. A můžeme říci, že téměř nehledě na obsah kroků předáka strany růže. Ale teď je to zase jinak.
Situace se v posledních týdnech obrátila. Mirek Topolánek opustil premiérskou pozici, tím přestal být vnímán jako strůjce všech nepopulárních kroků, ubral na konfliktnosti, poodstoupil do zákulisí a vyčkává na volebně horečnatý závěr léta.
Za to jsou mu lidé nejspíš ochotni odpustit i občasné vzteky na novináře při rozhovorech a politických vystoupeních. Mnohem větší zásluhu na jeho popularitě má však předseda ČSSD Jiří Paroubek, který začíná dělat zbytečné chyby, propadá nervozitě a tím na sebe vrší další přehmaty a politické nešťastnosti.
Ať jde o personální spory v jeho volebním Ústeckém kraji, spory s dalšími vrcholnými představiteli strany nebo jeho nedávné nepochopitelné upřednostňování tváře před potenciálem a kompetencí, například u herečky Kateřiny Brožové nebo naprosto okázale v kandidatuře stranické turistky a bývalé členky Strany zelených Olgy Zubové.
I jeho vždy pohotový slovník volební nabídky se začíná rozcházet s potřebami znejistěné české společnosti. Ta se obává podzimních dopadů pokračujících hospodářských těžkostí a dalšího vývoje země.
Namísto toho se objevuje hloupoučká glorifikace Jiřího Paroubka z pera vlastní paní, která svou variací na téma narcis zpochybňuje i neoddiskutovatelné kvality předsedy ČSSD a v očích ostatních ho zbytečně znemožňuje.
Jistou útěchou oběma předsedům může být, že situaci zachraňuje blahosklonnost letních měsíců, období dovolených a času, kdy i mnohé přehmaty překryje okurková sezona a tolerance letního relaxu.
Pro oba politiky se proto naskytuje cenná příležitost. Zastavit se, provést bilanci vystupování a vypilovat chování, protože podzim bude náročný. Volby představují jakousi sázku, do které je hodně vloženo, a česká veřejnost tentokrát bude mnohem citlivější, než tomu bývalo v minulosti.
Důvodem je i to, že lidé pod vlivem světové krize jsou hodně nervózní kvůli obavám z budoucnosti. Očekávají tedy od politiků zájem. Což dvojnásob platí u středových nepevných voličů, kteří tradičně rozhodují volby.
Je zajímavé, že se náklonnost českého člověka neposunula jiným směrem, k jiným lídrům či jejich zástupcům. Běžný český volič a jeho ochota přerozdělit popularitu stále zůstává v zajetí dvou pólů, buď je pro Jiřího Paroubka, nebo pro Mirka Topolánka.
Zostřená podzimní kampaň nám jasně ukáže, zda tomu tak bude i nadále nebo zda se objeví jiní pretendenti důvěry české veřejnosti.
