Za velkého vítěze lze bez debat považovat Hnutí 5 hvězd, které získalo přes 32 % hlasů, a stalo se tak nejúspěšnější z nových politických stran v rámci celé Evropy. Za svůj úspěch vděčí ostré protestní rétorice a vymezování se vůči tradičním stranám.
Hnutí se podařilo využít nakumulovaného rozhořčení obyvatel zejména jižní Itálie, kteří jako nejdůležitější téma vnímají svojí socioekonomickou situaci. Nekonkurenceschopná ekonomika, rigidní trh práce a astronomická nezaměstnanost mladých lidí přispěly výrazným způsobem k tomu, že lidé daly masově hlas protestnímu hnutí, aby ukázali svoji nespokojenost s předchozími jak pravicovými, tak levicovými vládami.
Na severu země naopak uspěla Liga Mattea Salviniho s odlišným typem kampaně. Na poslední chvíli ze svého názvu odstranila slovo Severu, aby tak ukázala, že nyní je stranou pro všechny Italy s hlavním tématem, a to je zastavení migrace z Afriky. Salvinimu se za použití velmi ostré až rasistické rétoriky povedlo dosáhnout historického zisku 18 % a dosáhnout na dobrý zisk i v tradičně levicových oblastech.
Sever a střed Itálie je na tom ekonomicky výrazně lépe než jih země, a proto zde rezonoval strach z migrantů a z nárůstu kriminality mnohem více než na jihu. Úspěch Ligy je navíc podtržen jejím vítězstvím v rámci samotné středopravé koalice, kdy poprvé v historii dosáhla lepšího výsledku než Berlusconiho strana Vzhůru Itálie. Tento 81letý nezmar si před volbami nechal udělat nový obličej a již poněkolikáté se vrátil z politického záhrobí, aby se stal jedním z hlavních hybatelů italské politiky.
Martin Mejstřík Působí jako politolog na Institutu mezinárodních studií FSV UK. Specializuje se na populismus a politický vývoj zemí v oblasti Středozemí. Je spoluautorem knihy Populismus v časech krize. |
Tento cíl se mu však nyní naplnit úplně nepodařilo. Dlouhodobé spekulace o „velké koalici“ mezi ním a Renzim a tím zopakování scénáře z minulých voleb v roce 2013 však zhatil volební kolaps Demokratické strany. Ten byl způsoben nespokojeností obyvatel s politikou vlády a její neschopností prosadit klíčové reformy a zejména pak Renziho snahou o posunutí strany do politického středu za cenu odvrhnutí tradičních levicových témat.
Renzi si tak ze strany udělal svůj osobní projekt bez jasného ideového směřování, takže i přes relativní úspěšnost ve snížení počtu nově příchozích migrantů, utrpěl historický debakl.
Jaký je tedy nejpravděpodobnější scénář následujícího vývoje? Vítězné Hnutí 5 hvězd by si přálo spolupracovat s levicovými stranami, které to ale prozatím naprosto vylučují. Pravicové strany pak samy většinu nedají a s hnutím vládnout nechtějí.
Nejrealističtější se tak jeví možnost dočasné či úřednické vlády, která bude mít omezený mandát s úkolem schválit rozpočet a nový volební zákon pro předčasné volby. Klíčová role tak nyní připadne prezidentu Sergiu Mattarellovi a jeho výběru premiéra. Stabilní vlády se v Itálii se tak s jistotou jen tak nedočkáme.
