Paní ministryně, jste první šéfkou naší armády v historii, přitom jste vždy působila dojmem křehké ženy. Uměla byste na svém novém postu hrát i roli železné lady?
Když to bude potřeba, tak o tom nemusí nikdo pochybovat.
Fakt? Já o tom trochu pochybuji.
Jakkoli se považuji za člověka emocionálního, tak u některých rozhodnutí musí všechny emoce stranou. Nepřeji si dostat se do podobných situací, ale ať si je každý jistý, že bych se s nimi vypořádala.
V případě české armády se léta hovoří o nepřehledných zakázkách a podezření na korupci. S tím se také dokážete vypořádat?
To bude to nejtěžší. Nemám za tak krátkou dobu ve funkci všechny informace, ale slyšela jsem už ledacos. Jsem žena a my máme intuici.
A co vám vaše intuice říká?
Že mě v tomto smyslu možná nečekají hezké časy. Pokud se tam něco takového objeví a prokáže, tvrdě se tomu postavím. Vím, že ten protivník může být silný. Ale já nelpím na funkcích. Pokud bych takové věci nemohla zastavit nebo změnit, tak všechno o tom zveřejním a rezignuji. Zní to staromódně, ale mám svoji čest a svědomí.
Máte pověst slušného člověka, a asi proto jste nejpopulárnějším politikem, ale jak se chcete vyznat v džungli armádních zakázek? Nesmlsnou si tam na vás nějací šibalové?
Nebojím se, ale vnímám to jako strašně těžký úkol, jehož řešení mě může poškodit a ublížit mi. Dovedu si představit, že v případě něčeho podobného, když se tomu budu vzpírat, se mohou objevit kampaně, které se mě budou snažit zdiskreditovat. Najednou by se objevilo, že jsem neschopná, hloupá, líná.
Proč jste tedy do toho šla, když o tom takto hovoříte?
Poprvé jsem nabídku dostala v létě, měla jsem tehdy problém s věcí, které se dnes už jenom směji.
A to?
S touto funkcí je spojena ochrana ministra. Nemohla jsem se vyrovnat s něčím tak odpudivým, že budu mít pořád někoho za krkem. Tedy redukovanou svobodu a redukované soukromí. A dospěla jsem k tomu, že to nepřijmu.
Cože? Skutečně z tohoto důvodu?
Představte si, že to byl tenkrát tento důvod. Dnes se na to už dívám zcela jinak. Moje ochranka jsou nesmírně profesionální lidé.
Když jste hovořila o nějaké vypjaté situaci, tak nechci být drzý, ale co máte v tom saku, které je pohozené přes vaše nohy?
Kam míříte tou otázkou? Neměla bych vám na to vůbec odpovídat.
Ptám se proto, že váš předchůdce Jiří Šedivý říkal, že nosí u sebe obálky s kódy, jejichž pomocí může vydat rozkaz k případnému sestřelení civilního letadla, které unesli teroristé. To je věc mimořádně kontroverzní. Máte v saku ty obálky?
Nemohu vám to prozradit. Navíc okruh osob, které s nimi mohou disponovat, je malinko širší. Je v tom určitá zastupitelnost. Třeba budu někdy v cizině, pak by rozhodl někdo jiný. Navíc bych se na tuto věc chtěla podívat i jinýma očima než moji předchůdci.
Co tím myslíte? V Německu se o tom vášnivě diskutuje, u nás panuje ticho. Ale při takovém zásahu mohou zemřít v okamžiku stovky nevinných lidí. To by možnou železnou lady netrápilo?
U nás se ta pravomoc odvozuje od pouhého usnesení vlády z 10. října 2001, tedy měsíc po útocích v New Yorku. Jako právničku mě to zaráží. Je divné, že o tom neproběhla větší diskuse. V Německu odpůrci této možnosti tvrdí, že je v rozporu s ústavním právem na život. Bylo by zajímavé, kdyby to v Česku dal někdo do Brna k Ústavnímu soudu.
Pokusíte se diskusi o tom otevřít?
Nechtěla bych tím dát prostor nějakým naivním pacifistům a humanistům mylného zrna, aby tu pravomoc začali zpochybňovat. Je totiž dobře, že potencionální teroristé vědí, že ta možnost existuje. Ale její právní rámec mi přijde chatrný. To je zásadní věc svěřit někomu do rukou pravomoc rozhodnout o stovkách životů lidí.
Jste připravena osobně na podobnou možnost?
Oprošťuji se v tomto od emocí a nestylizuji a nehraji si na důležitou a soucitnou. To musí jít pryč. Je to chladné rozhodnutí. Ale tato pravomoc by se měla odvíjet od vůle lidí, tedy prostřednictvím parlamentu a zákonem, ne usnesením vlády. Mohla by příslušet i jiným lidem - třeba i prezidentovi či premiérovi.
Už vidím, jak Václav Klaus sestřeluje letadla...
Obtížnost toho rozhodnutí je stejná pro kohokoli. Václav Klaus je stejně politik jako já. Ta věc kolem sestřelení letadla souvisí i s osobnostními vlastnostmi. Bohužel významnými a mocnými politiky se v historii staly také osoby slabé, zbabělé a nerozhodné.
To vy nejste?
Nejsem. Chci tím říci, že politik se stává politikem tak, že získá pro sebe podporu veřejnosti, ale pro tuto pravomoc by snad měly být i nějaké psychologické testy.
Když hovoříte o psychické výbavě, zaznamenala jste, zda se některým mužským kolegům nelíbí, že jste jim „vlezla“ do rajonu? Že čekají, že jako žena budete poddajnější?
Určitě. Ale toho se nedočkají.
Jste například pro použití vojenské síly, pokud to považujete za nevyhnutelné? Existují naopak politici, kteří chtějí pouze vyjednávat.
Jsou režimy a skupiny, které rozumějí jenom použití síly.
Dám příklad. V Iráku byla použita síla. Ale loni tam zahynulo přes 34 tisíc civilistů. Byla použita správně?
Na to se nedá dál říci nic jiného, než co řekl americký prezident George Bush, který korigoval sám sebe. Nikdo není pyšný na to, co se tam děje. Poučením je, že vývoz demokracie do států, které jsou uspořádány na jiných principech, třeba právě Irák, není právě dobrý koncept.
Také koncept vlády, v níž sedíte, není mnohými považován za dobrý. Byl nazván kabinetem přeběhlíků a dezertérů, Jiří Paroubek kolegy Melčáka a Pohanku označuje za zrádce a politické kreatury. Nevadí vám být členkou takové vlády?
Vůbec se mě to nedotýká, patří to k verbální kanonádě, která je s tím spojená. Už jsem si zvykla, že od pana Paroubka zní od jeho známého loňského povolebního projevu ledacos. Necítím se tam ani špatně, ani jsem se tam neuvelebila tak, že bych se v případě nutného odchodu musela držet té židle nebo že by mi bylo do pláče.
Jenže tato Topolánkova vláda je mimořádně křehká, nebojíte se toho?
Je to těžké, ale máme za sebou trénink - takové vlády už tady byly. Nevím, jak dlouho budu ve funkci, ale nechce se mi věřit tomu, že by se k nám sociální demokracie chovala jenom destruktivně. Věřím, že přijde čas zklidnění vášní. Naším záměrem není být pouze trapnou stafáží a ve skutečnosti nebude dělat nic zásadního.
Může vůbec takto vzniklá vláda vydržet delší dobu?
Připouštím to jako možnost. Moc se tím nezabývám.
Nevěřím, že se tím nezabýváte.
To si jako myslíte, že si o tom povídáme? Třeba: Tak co, vydržíme měsíc? Tři měsíce? Pět měsíců?
Nějak podobně.
Ne. Máte pravdu, že je divné, že mě to nezaměstnává. Rozjela jsem si to na ministerstvu obrany tak, jako bych to měla dělat roky. Současně jsem připravena vcukuletu odejít. Jedinou věc, kterou jsem si tam vzala, je lak na vlasy, jinak nic.
Není to jen finta pro veřejnost? Že vláda by mohla v budoucnosti spojit hlasování o nějakém zákonu se svou důvěrou, zákon neprojde a budou předčasné volby?
Nenazývala bych to fintou, ale slušným krokem, abychom se z té situace dostali. Bylo to součástí všech jednání ještě před uzavřením koaliční smlouvy, před Vánocemi a po nich. Vždy nám záleželo na tom, abychom nebyli jenom za kašpárky, abychom znali všechna možná řešení, jak se pohnout dopředu.
Takže se podle vás brzy předčasných voleb dočkáme?
Pokud nenajdeme rozumnou řeč s opozicí a neprojdou nám rozumné věci, hovořím třeba o době projednávání státního rozpočtu, tak by vláda mohla být jen do podzimu.
Zaznamenávám u nás už měsíce pouze nerozumné věci.
Záleží z kterých úst. Já jsem je neříkala. Nebo snad o něčem víte, abych mohla zpytovat svědomí?
U vás si nevzpomínám, ale je běžné, že se něco jeden den řekne, slíbí či podepíše a druhý den to neplatí. Pokud jde o aktuální věci, jak se díváte na obvinění vašeho předsedy strany Jiřího Čunka z korupce?
Zaznamenala jsem to přes média, nemám o tom bližší informace.
Dáváte za předsedu lidovců ruku do ohně?
Opakuji, že k tomu nemám potřebné informace. Znepokojena bych byla v momentě, kdyby se chtěl schovávat za senátorskou imunitu. Pak by mi to vadilo.
Měl by být za těchto okolností, navíc provedl kontroverzní vystěhování Romů, předsedou vaší strany?
Nespekulujme.
Nespekuluji, ptám se za čtenáře, a ty informace jsou relevantní. Policie už někoho obvinila.
Očekávám, že se pan Čunek zachová tak, jak se má každý politik zachovat. To, co udělal, nebo neudělal, ponechme orgánům činným v trestním řízení. Jako právník i jako občan mám povinnost na něj nahlížet jako na nevinného, pokud nebyl pravomocně odsouzen. Byť příjemná situace to skutečně není.
Vy jste dlouho ve Sněmovně, znáte lépe Miloše Melčáka, který se rozhodl vládu podpořit?
Zaznamenala jsem ho při návrzích, které podával jako pozměňovací k některým zákonům. Ale pokud šlo o obsah těch návrhů, nezanechal u mne žádný zvláštní dojem.
Vždyť on s Michalem Pohankou zběhl z tábora ČSSD. To na vás žádný dojem nedělá?
Mám jiné dojmy. V posledních dnech zejména z křesla ministryně.
Jaké? Že vás někdo testuje, zda už znáte vojenské hodnosti?
Neznám je. Pokud setrvám v této funkci dlouho, tak to bude jedna z věcí, ke které se dostanu až nakonec. Ministryně obrany je politička, která má zprostředkovávat civilní řízení armády. Na druhou stranu se nemá v této funkci politikařit a vše by mělo probíhat na základě konsenzu politické scény. A pokud jde o ty hodnosti, kdybych neměla na práci důležitější věci, tak bych si je hned nastudovala.
Pokud vím, tak uniformu jste měla naposledy na sobě v roce 2003, kdy jste navštívila naše vojáky v Iráku a v Kosovu. Máte teď uniformu alespoň pro výjimečné příležitosti?
Nemám. Pokud ji budu mít, tak budu hledat správnou polohu, aby to nebylo nevkusné a podbízivé, ale aby v tom byl současně symbol sounáležitosti k armádě. Nedávno jsem si koupila takové sáčko, které má střih staré uniformy francouzského vojáka. Je to hezounké. Pak jsem začala přemýšlet, zda jsem to neudělala podvědomě už s ohledem na tu funkci. Vím, že francouzská ministryně obrany Michele Alliotová-Marieová nosí oblečení, které trochu připomíná vojenské střihy.
Opusťme střihy a podívejme se na důležitou věc, která dnes souvisí s vojáky. Ti naši se účastní operací v Afghánistánu či Iráku, které jsou spojovány s bojem proti terorismu. Jak se má s terorismem bojovat?¨
Měla by to být kombinace síly, diplomacie i umné psychologie. Pokud existují skupiny lidí, kteří si myslí, že nebezpečí terorismu se vyvarujeme tak, že schováme hlavu do písku, do ničeho se nebudeme plést, v pohraničí si vykopeme zákopy, tak to si já určitě nemyslím. Svět má jinou podobu, terorismus překračuje jakékoli hranice. Musíme s tím sice žít, ale současně bojovat. Důležité je, že sami přebíráme odpovědnost v boji proti terorismu tím, že jsme součástí nějakého většího celku, a podílem na různých misích.
Naši vojáci mají na jihu Iráku nový úkol. Hlídkují s místními policisty i na možných nebezpečných postech. Jak budete vysvětlovat v případě smrti českého vojáka příbuzným tuto situaci? Mnozí by pokládali takovou smrt za zbytečnou.
Vojáci jsou profesionálové a dobře vědí, kam jedou a co jim hrozí. Musí si být vědomi rizika. Ale nevyzouvám se ze sdílené odpovědnosti. U podobných možných tragických záležitostí nepřísluší projevovat ministryni slabost.
Další vážnou otázkou je americká protiraketová základna ve střední Evropě. Podle posledních informací o její část, a to radarový systém, požádají Američané v průběhu několika týdnů Česko. Souhlasila byste s umístěním radaru u nás? (rozhovor proběhl před páteční žádostí USA, pozn. red.)
Ano. Je to jeden z příspěvků, který může Česká republika dát v zájmu zvýšení bezpečnosti své, svých sousedů i Američanů. Rakety v rukou nevyzpytatelných režimů jsou skutečně reálným nebezpečím.
Ovšem američtí vojáci umístění v cizině spadají pod americké zákony, když něco spáchají. Bylo by možné pro Česko domluvit jinou smlouvu?
Skutečně by to mohlo být modifikováno a mohlo by to být jinak. Ale počkejme si, zda nás Američané vůbec o něco požádají.
Vrchním velitelem armády je prezident, tedy Václav Klaus. Jak s ním vlastně vycházíte?
Setkali jsme se minulé úterý při jmenování vlády, ale jenom jsme si ťukli šampaňským, nemluvili jsme spolu. Naše vztahy jsou zdvořilé, korektní, i když velmi občasné.
Budete svého vrchního velitele volit za rok opět hlavou státu?
Pokud nebude přímá volba a pokud bude situace taková, jaká je, tak můj hlas má. A pokud budeme mít vlastního kandidáta, tak bude spíše záležet na tom, kdo by to byl.
Jen aby vám to váš vrchní velitel nedal příkazem, když vedete armádu.
To těžko. On je také civilista.
