Eskalátory pařížského muzea Centre Pompidou se pod tíhou četných návštěvníků chvějí. Poslední velká retrospektiva Pieta Mondriana (1872-1944) se v Paříži, kde nizozemský malíř žil a pracoval v letech 1912-1914 a 1919-1938, konala roku 1969. Současná výstava Mondrian/De Stijl se nejspíš snaží těch čtyřicet let dohnat... Je tak ambiciózní, že divákovi nakonec může uniknout to podstatné.
O výstavěMondrian/De Stijl. Kurátoři - Brigitte Lealová, Frédéric Migayrou. Centre Pompidou, Paris 4e, www.centrepompidou.fr, expozice trvá do 21. března 2011. |
Pařížské muzeum se rozhodlo spojit dvě tématicky provázané výstavy. Kombinace intelektuálně náročné malby Pieta Mondriana a vývoj nizozemského uměleckého hnutí 20. století De Stijl, jehož je Mondrian hlavním pilířem, zaplňuje dvaadvacet(!!!) výstavních sálů. Davy lidí, kteří se jimi prodírají, umocňují pocit hutnosti a nesnadné stravitelnosti. Na Centre Pompidou takováhle předimenzovaná várka vrhá trochu špatné světlo, neboť se zdá, že i tato instituce se - podobně jako Le Grand Palais - předhání s dalšími muzey, kdo z nich uspořádá pompéznější výstavu.
Piet Mondrian: Jedna z jeho variací; tato konkrétně z roku 1921
Jiný než Picasso
Expozice je rozdělená do tří částí: první a poslední sekce jsou věnované umělcům hnutí De Stijl. Zatímco první část představuje prameny hnutí (vliv fauvismu, ruského konstruktivismu, kubismu), poslední část usiluje ukázat jeho vývoj a rozšíření do ostatních uměleckých disciplín – do architektury, užitého umění a grafického designu. Uprostřed expozice se pak rozprostírá Mondrianova malířská tvorba z let 1912-1938, čili z doby, kdy umělec pobýval převážně v Paříži. V té se usadil poté, co se v ní setkal s avantgardními tvůrci a s jejich myšlenkami modernismu. Inspirován Picassovým a Braquovým kubismem, vrhl se do experimentů s dekonstrukcemi tradičního obrazu. "Nestydím se mluvit o tomto vlivu, neboť se domnívám, že je elegantnější snažit se zdokonalovat, než se spokojit s nedokonalostí, kterou považujeme za definitivní. Navíc jsem si jist, že jsem úplně jiný než Picasso, " pravil Mondrian roku 1912.
Vystavené obrazy dokládají, že se nepletl: Mondrianův kubismus se jeví být citlivější než Picassův, snad díky použití pastelových barev. Experimenty přivedly Mondriana roku 1914 k vytvoření vlastní vize. Vize založené na geometrické abstrakci, od níž se už nikdy neodklonil, a která se stala myšlenkovou podstatou i uměleckého hnutí De Stijl.
PIET MONDRIAN, 1926
Elementární částice
Ve své malířské tvorbě Mondrian radikálně popřel přírodní realitu a nahradil ji realitou abstraktní, neosobní, objektivní, geometrickou. Redukoval ji na elementární částice a prostor zbavil perspektivy a hloubky - postavil jej na rigorózním principu vertikálních a horizontálních linií a na jejich harmonickému souladu. Svůj malířský experiment soustřeďoval také na kontrast primárních barev: žluté, modré a červené a "nebarev" - bílé a černé a šedé.
KatalogyK výstavě vyšly dva obsáhlé katalogy. Jeden je věnovaný Mondrianovi (pod vedením Brigitte Lealové, ed. Pompidou, 2010, 360 stran, 350 ilustrací, 49,90 eur), druhý hnutí De Stijl (1917-1931), (pod vedením Frédéric Migayrou a Aurélien Lemonier, ed. Cenre Pompidou, 2010, 320 str., 350 ilustrací, 49,90 eur). |
Mondrianova tvorba je asketická, prozrazuje umělcův smysl pro pořádek a přesnost. Je tak striktní a metodická, že vytlačuje veškerou spontaneitu a stává se malbou výsostně intelektuální. Mondrian byl - podobně jako Malevič či Kandinskij, dva průkopníci evropského abstraktního umění - příznivcem theosofie. Hned od počátku tak vytvořil dialektiku mezi novým výtvarným jazykem a spirituálním hledáním. V podstatě jde o zajímavý kontrast teoretické a praktické části jeho tvorby : zatímco malířský jazyk zredukoval na několik málo doplňujících se komponentů, teoretická část jeho díla, soustřeďující se na hlubší a niternější poznání světa, je plastická a bohatá.
Systém vzájemných vztahů
Vizuální a intelektuální přesycenost, kterou výstava divákovy zprostředkovává, však vede k tomu, že Mondrianovy malby působí ve třináctém sále už repetitivně. Ve skutečnosti, při soustředěném pohledu, je zřejmé, že Mondrian se i s minimem výrazových prostředků nikdy svým způsobem neopakoval. Jednotlivé elementy vždy posunul, byť jen nepatrně (různě široké černé linie se dotýkají okraje či nikoliv, barvy se přemísťují ze středu na okraj plátna, obdélníky jsou otevřené či uzavřené). Právě tyto minimální posuny a přesuny po malířském plátně jsou součástí komplexního celku. Jeho dílo lze totiž vnímat jako jakýsi kombinatorický systém vzájemných vztahů. Což mě přivádí k poznání, že ačkoliv se Mondrian kompletně odklonil od přírodního zobrazování, centrem jeho malířského a vědeckého zkoumání zůstala vždy příroda a její zákony.
VideoVideo k výstavě Modrian/De Stijl naleznete ZDE. |
Umělcovy obrazy na výstavě pocházející většinou z jiných než francouzských sbírek (Centre Pompidou vlastní pouze dva Mondrianovy obrazy). Doplňují je četné fotografie a vzpomínkové dokumentární filmy, které diváka vtahují do malířova díla i pařížského života. Návštěvníci jsou dokonce vyzváni k prohlídce malířova pařížského ateliéru, který byl trojdimenzionální aplikací jeho experimentování - rekonstrukce ateliéru se nachází uprostřed expozice. V jednom dokumentu sděluje César Domela, nizozemský umělec, který žil také v Paříži a Mondriana dobře znal, legrační postřeh: "Moje žena tančila s Mondrianem, ale on tančil hrozně hranatě. Pro dámy to bylo velice nepříjemné, s Brancusim to šlo podstatně lépe."
Mondrian roku 1938 utekl před válkou do New Yorku, kde si oblíbil jazz, který jeho tvorbu více zrytmizoval. Obraz Victory Boogie-Woogie však zůstal nedokončen, Mondrian 1. února 1944 v New Yorku zemřel.
GERRIT RIETVELD: Chaise rouge-bleu, 1918
JACOBUS JOHANNES PIETER OUD: Café De Unie, Rotterdam, 1925
Ať to má Styl!
Druhá část expozice je tedy věnována nizozemskému avantgardnímu hnutí De Stijl (Styl), které se stalo klíčem k pochopení Mondrianova nového vizuálního stylu. Myšlenky neoplasticismu se rozšířily díky revue De Stijl, kterou založil roku 1917 malíř, architekt a teoretik umění Theo Van Doesburg. První číslo revue De Stijl otisklo Mondrianův pamflet nazvaný Nová plastičnost v malbě.
GERRIT RIETVELD: Maison Rietveld Schröder, Utrecht, 1924
Mondrianův experiment, který se odklonil od přírodní reality, měl takovou odezvu, že z malby přešel do užitého umění, architektury i urbanismu. Hnutí De Stijl je významné rovněž proto, že podobně jako Bauhaus propojilo různé umělecké disciplíny - malířství, architekturu, sochařství, design a grafický design – a zosobňovalo syntézu umění. Díky grafické jednoduchosti se Mondrianův neoplasticismus stal archetypem modernosti a inspiroval další tvůrce dvacátého století. Módní návrhář Yves Saint Laurent roku 1965 přetiskl Mondrianův motiv na luxusní šaty, které pojmenoval jednoduše Mondrian. Kosmetická firma L'Oréal roku 1980 převzala Mondrianův styl jako své grafické logo. Příkladů by se našlo mnoho. To je možná také důvod, proč se nám Mondrianovy linie a barevné čtverce mohou dnes zdát trochu “passé”. V kontextu dějin umění si Mondrian však drží neotřesitelně silnou pozici.
Umíme být mondrianovští - jedna z internetových nabídek
