Dnes zapomenutý vůdce republikánů byl znám urážkami na adresu politiků a menšin. První chtěl naházet do Vltavy, druhé zas poslat do Indie.
Špidlovi obránci úmyslně zapomínají na to, že hrubou urážku jakožto povolenou zbraň v politickém klání zavedl Miloš Zeman. On označil pravicovou vládu za vládu prostitutek a tunelářů. To je jinší kalibr než řecko-latinská slůvka.
Ještě v nedávném žofínském projevu vynadal sudetskému předákovi Posseltovi do Hitlerů po výkrmu, za což sklidil nemalé ovace. Zemanovy urážky, které nepostrádaly obhroublý humor, má totiž řada lidí za vtip.
Tupit protivníka však lze i v glazé rukavičkách. Pamatujeme na rudolfinský projev Václava Havla. Aniž koho jmenoval, mluvil o spálené zemi a protunelované základně. Každému však bylo jasné, kam míří jeho jedovaté šípy.
V nedávném článku psal o technokratickém posuzovateli (rozuměj Klausovi). Reagoval tak na jinou sametovou urážku. Klaus označil disidenty za spolek intelektuálů, většinou bývalých straníků, kteří neměli vliv na listopadový převrat...
Sládek a Zeman obhroublostí přitahovali pozornost davu. Havel s Klausem si kvůli renomé nemohli uštědřovat rány přímo. Když však Špidla předloni varoval před zkázou z rukou konzervativců a liberálů, bylo to směšné.
Jestliže nyní bez náznaku elegance označují šéfové ODS Špidlu za duševně nemocného podvodníka, je to ještě směšnější. Vtipné to není, ti lidé to vážně určitě nemyslí. Tak proč to vlastně vypouštějí z úst?
Urážky jsou přitažlivé. Proto bohužel zůstanou součástí politiky. Používat by je však měli jen ti, kteří to aspoň trochu umějí.
