Ani jeden z obžalovaných se k verdiktu soudu nevyjádřil. Syn oběti považuje trest za mírný. Rozhovor s Petrem Nevřivou čtěte zde.
Podle obžaloby přijel Zbořil se Smolkovou do Vochova na Plzeňsku loni 30. září kolem tři čtvrtě na osm večer.
"Smolková vnikla do zahrady, Zbořil zazvonil u vrat. Když přepadená otevřela, Smolková ji zatlačila do domu a udeřila nůžkami na plech do hlavy. Oba obvinění dům prohledali," popsala před soudem státní zástupkyně Božena Kolářová.
Když se oběť probrala a plazila se z kuchyně do obýváku, Zbořil ji dvakrát kopl do hlavy a dupl na ní.
V domě dvojice našla peněženku se sedmnácti stovkami, prsteny a řetízek za zhruba čtyři tisíce korun. Těžce zraněnou ženu pak Zbořil zamkl v domě a odešel.
Zbitou našel v domě její syn až 2. října odpoledne. "Byla celkově vyčerpaná, odvodněná, podchlazená, projevil se u ní syndrom selhání ledvin. V důsledku zranění se u zraněné vyvinula demence těžkého stupně," vysvětlila žalobkyně.
Obžalovaný soudu tvrdil, že ho ke všemu přemluvila Smolková. "Říkala, že bábu uděláme na studeno, tedy že ji zabije. Tvrdila mi, že má v domku hodně peněz a zlata. Já tam šel krást, ale ne někoho zabít," hájil se.
Parťačka mu podle jeho slov vyhrožovala zabitím. "Říkala, že jestli jí do něčeho namočím, nechá mě zabít. Vyhrožovala mi i předtím," dodal Zbořil.
Smolková tvrdila soudu pravý opak. "Já jsem zazvonila a Zbořil jí zatlačil dovnitř a já jsem slyšela křik. Když jsem se dostala do domku, paní ležela na zemi. Snažila se vstát. Podala jsem jí ruku a posadila se. Zbořil ale do ní začal kopat a šlapat na ni. Pak jsem utekla," popsala Smolková.
Komplicka Zbořila udala
Asi tři dny po činu šla na policii a Zbořila udala. Po několika týdnech sama skončila ve vazbě. "Zbořil mě fyzicky napadal. Bála jsem se ho. V domku jsem byla předtím několikrát," dodala obžalovaná a poznamenala, že syn oběti byl její přítel.
Při výsleších uvedla, že má středoškolské vzdělání s maturitou. "Ředitel školy, kde jste měla maturovat, nám na náš dotaz odepsal, že v letech 1976 - 1979 u nich nematurovala osoba, která by měla vaše příjmení za svobodna," citovala ze spisu soudkyně Iveta Zítková. "Já maturitní vysvědčení mám, nevím, proč mě tam nenašli," odvětila Smolková.
Oběť útoku je podle Josefa Kočího, který důchodkyni zná, úžasně hodná a nikomu nic neudělá. "Byla to kamarádka mé ženy, já znal jejího manžela. Byl jsem jim asi v roce 1947 na svatbě. K soudu jsem se přišel podívat, abych viděl ty, co jí tak ublížili. A abych se na vlastní oči přesvědčil, proč jsou soudy tak pomalé," vysvětlil Kočí.
Podle soudu vše zorganizovala Smolková
Soudkyně označila za organizátorku přepadení Smolkovou. Dobře znala poškozenou a stejně jako Zbořil, který žil v Plzni v autě, potřebovala peníze. Podle soudu si sama na čin netroufala a potřebovala najít někoho, kdo by jí pomohl.
Podle soudu byla Zbořilova výpověď logičtější a zapadala do důkazů. "Zbořil spolupracoval s policií, kdyby to neudělal, policie by některé důkazy svědčící proti němu nikdy nezískala," poznamenala soudkyně.
Proti tomu Smolková zmizela hned, když policie našla důkazy proti ní. Skrývala se dva měsíce a pak byla zatčena při krádeži v obchodě. Kdyby nekradla, zřejmě by se skrývala dál, poznamenala soudkyně.
Doplnila, že Smolková navíc některé věci překombinovala. Například policii předala oblečení, které měla údajně na sobě v době činu. Experti ale na nich nenašli stopy krve. Kdyby ale oběti pomáhala, jak tvrdila, určitě by se tam našly stopy DNA.
 Stanislav Zbořil a Antonie Smolková stojí před senátem plzeňského soudu a zpovídají se z pokusu vraždy. Ženu, kterou chtěli obrat, sice přežila surové bití, ale trpí duševní poruchou, 4. května 2004 |
