Iniciativní jednotlivci a skupiny na všech stranách pro to něco dělají. Küngova nadace Weltethos (a její sesterské nadace, které fungují i u nás), abrahámovské fórum přidružené k ICCJ (Mezinárodní radě křesťanů a Židů), studijní centrum v Ammánu pod záštitou korunního prince Hassana bin Talála a další opatrně našlapují v náročném terénu a hledají shody, aniž přehlížejí rozdíly. Pozvolna překonávají nedůvěru, experimenty přispívají ke zmírnění konfliktů.
To vše může být zmařeno přednáškou z 12. září, přednesenou na univerzitě v bavorském Řezně. Proslovů signalizujících předpojatost či špatnou informovanost autora bylo, je a bude plno. Potíž v tomto případě spočívá v tom, že přednášejícím byl bývalý profesor dogmatiky na řezenské univerzitě, dnes nejvyšší kněz miliardy katolíků, pokládaný navíc i za reprezentanta druhé poloviny světového křesťanstva.
Papež nevyslovuje v akademickém textu sám za sebe zdrcující soudy o islámu, jak by se podle reakcí mohlo zdát. Nechává za sebe promlouvat dva autory: katolický odborník na islám Adel Theodor Khoury cituje byzantského císaře Manuela II. Paleologa, který v rozhovoru s perským učencem říká: "Ukaž mi, co nového přinesl Mohamed, a nalezneš tam pouze věci špatné a nelidské, jakou je jeho direktiva šířit mečem víru, kterou hlásal."
Papežovým tématem bylo násilí ve jménu náboženství. Ano, je třeba, aby o tom padlo jasné slovo. Jde o jednu ze skvrn současného světa. Chce snad někdo popírat, že muslimové v rozporu s jasným pokynem své svaté knihy šířili víru násilím?
Vždyť k tomu se kriticky vyslovují i muslimské autority, mezi nimi například velký šejch prestižní islámské univerzity Al Azhar v Káhiře Muhammad Saíd Tantáví. Je třeba dost odvahy k tomu, aby se na toto téma přestalo mluvit ryze pragmaticky.
Loď církve na novém kurzu
Ale papež sáhl po příkladu náboženského násilí nešťastně. Jeho oddanost míru a dialogu by byla přesvědčivěji doložena, kdyby si za příklad vzal některý z křesťanských projevů náboženského násilí.
Což nelze něco velmi podobného tomu, co měl vyslovit císař Manuel na adresu islámu, říci také o křesťanství? Nešířilo se snad mečem, nedělo a neděje se v jeho jménu mnoho špatného a nelidského?
Benedikt XVI. svým jednostranným citátem nepodkopal jen snahy křesťanských a islámských nadšenců pro dialog a spolupráci. Otáčí kormidlo jiným směrem, než kam církevní loď nasměroval jeho bezprostřední předchůdce Jan Pavel II., který snad spontánně políbil Korán, který mu věnovali při návštěvě mešity v Sýrii v roce 1999. Toto gesto v tradiční křesťanské liturgii vyjadřuje poctu knize, která je svědectvím o Božím slově.
Janu Pavlu II. se dialog také vždy nedařil. Ve své knize Překročit práh naděje se velmi necitlivě a neinformovaně vyjádřil o buddhismu. Přesto však chtěl být mužem dialogu.
Nezbývá než doufat, že politování Benedikta XVI., které tlumočil v dalších dnech, a jeho ujištění, že si islámu váží, je upřímné. Pokud to islámský svět vezme jen jako přechodné nedopatření, nebude snaha o soulad náboženství a mír civilizací zmařena.
