Proměna Zuzany Paroubkové - zde
Bulvár si dal tu práci a odchytil ji na ulici v údajně téměř domácích šatech, zkritizoval její účes, postavu a bůhví co ještě. Paní Paroubková se ocitla ve středu zájmu, aniž to bylo její přání.
Nechce dělat problémy
Český volič by si však měl rozmyslet, co si žádá. Paní Paroubková neoplývá vysokými příjmy, baví ji francouzština a svému manželovi v politice nechce dělat problémy.
Není jí pětadvacet, není štíhlá, po ramenou jí nepadají zlaté vlasy jako Ivaně Trumpové a na rozdíl od ní nestojí ani o ta světla ramp.
Pokud cokoli z toho kritizujeme, je třeba si odpovědět – přejeme si paní premiérovou, které je pětadvacet, je štíhlá a do světel ramp se pohrne? Ony to dámy vedle politiků nemají vůbec snadné – paní Klausová to kdysi schytala kvůli výroku o nočním stolku a že nadále chtěla pracovat v oboru (je chytrá), paní Špidlová kvůli tomu, že si dovolila předvádět modely na módní přehlídce (je štíhlá), paní Grossová proto, že jí světla ramp rozhodně nevadila (je mladá a štíhlá), a paní Paroubková si podle českého voliče měla zase najít skupinu vizážistů, začít chodit do fitcentra a stát svému muži po boku všude, kam se hne. Paní Paroubková tlaku částečně podlehla a pořídila si prozatím pěkné oficiální fotografie.
Všem těm komentátorům uniká jedno – ty ženy mají také svůj vlastní život, náhle zkomplikovaný tím, že jejich mužové mají politické ambice.
Podle veřejnosti se z ničehonic manželky mají proměnit v krásné (když ne od přírody, tak uměle), mladé (když ne věkem, tak tuny kosmetiky), příliš nemluvící šarmantní ozdůbky volebních kampaní, které budou stát vedle manželů bez jakéhokoli projevu vlastní vůle a zájmů a připravené kdykoli ze svých zvyků cokoli zahodit. Jinými slovy navždy vstoupit do jejich služeb ve jménu jeho politické kariéry. Se vším uvědoměním si, že role politika si žádá i řadu rolí pro jeho rodinu, a s respektováním faktu, že některé věci rodina politika nesmí a některé by měla, mi požadavky kladené na partnerky našich politiků přijdou velmi pokrytecké až drzé.
Už proto, že podívám-li se na dmoucí břicha našich pánů politiků, umaštěné vlasy i nevybíravé způsoby (populární opilství či hulvátské komentování poprsí Petry Buzkové), ze svých mužů si mnohdy dámy příklad brát nemohou, ani kdyby chtěly. Zkusme si to také obrátit – když vstoupí do politiky žena, dovolí si tisk komentovat oblečení, postavu, účes a tloušťku jejího manžela? Nu, možná by si dovolil, jenže ho to ani nenapadne. Muž může být tlustý, neupravený, hrubý, a dokonce holkař, pořád je tak trochu chráněným druhem.
Takže častějším terčem bývá žena – ta, která někdy paradoxně stojí i za politickým úspěchem svého manžela, jehož povzbuzovala, kterému prala, vařila, nahrazovala jej jako rodiče v době, kdy schůzoval, často mu byla partnerem v diskusi, a vůbec ji nenapadalo při tom shonu, kdy občas nevěděla kudy kam, chodit k vizážistům.
A dnes, když by mohla konečně trochu odpočívat, neb její muž je na vrcholu, aby se bála vyjít z domu a dát si v cukrárně zákusek.
Proč nejsme spokojeni?
Český volič by měl být po dlouhé době s paní premiérovou spokojen.
Nepodniká, nemá vysoké příjmy, její zájmy jsou více než ušlechtilé, zná dobře jazyk, nikam se (ani do Kramářovy vily) nedere, chce být především oporou svému muži, kterému podřídí vše včetně své milované práce (feministky, plačte). Ale lid český spokojen není! Paní premiérová by prý měla být ještě – krásná. Štíhlá.
Oblečená podle poslední módy. Taková česká Trumpová – ovšem bez milionů, ty nám jaksi pořád vadí. Podobné rady zaznívají nejen ze čtvrté cenové skupiny, kde bulvár zhusta koluje.
Co na to říct? Vážím si vlastností paní Paroubkové a nemyslím, že by se měla měnit. Je-li tak chytrá a vtipná jako paní Columbová, o to víc. Že nestojí o společnost? A o jakou že to společnost? Ani se jí nedivím.
 Kadeřník vlasy Zuzaně Paroubkové sestříhal a vybral tmavší barvu. |
