Přiznám se, že jsem nad tím také jen chtěla mávnout rukou. Přesně tak, jako to udělala vláda, když učitelům ústy ministryně školství Dany Kuchtové vzkázala, že se nemají co bouřit, když jsou její prioritou.
Jenže tentokrát je to jiné. Učitelé si poprvé nezoufají nad sebou a svou výplatou, ale nad stavem a vybavením škol. Pocit, že je něco vážně v nepořádku, posílil kamarád, který mi telefonoval o víkendu: "Vůbec bych nevěřil, že je něco takového možné," vyprávěl šokovaně.
Právě s manželkou a svými dvěma dcerami absolvoval návštěvu v jednom státním pražském gymnáziu, kam děvčata nastupují.
Vlastní průzkum
"Před dvaceti lety tam chodila manželka a našla to tam, jak to při maturitě opustila. Stejné oprýskané šatny, stejně vybrakované laboratoře na chemii, na jídlo se tam pořád stojí u stejných umakartových stolů v dvojstupu," žasl.
Když vyzvídal u ředitele, proč se svou školou něco nedělá, dostal prostou odpověď. Na pražském magistrátu, kterému patří, škola pravidelně žádá o peníze na rekonstrukci. Jenže nedostala nikdy nic.
"Na magistrátu teď asi šetří všechny peníze na tu olympiádu, co chystají. Až na ní všichni vyděláme, tak už asi žádné školy nebudeme potřebovat!" horlil do telefonu kamarád.
Na základě tohoto podnětu jsem se na téma stavu našich škol rozhodla provést vlastní průzkum mezi známými a příbuznými.
29 let vyryté jméno
Přinesl tyto výsledky: "Ty interaktivní tabule jsou, teto, vážně skvělý. Škoda, že ve škole máme jen jednu. Chodíme se na ni aspoň koukat o přestávkách." (gymnazistka, 16 let, zklamaně)
"To my nemáme žádnou, zato ta tabule v naší třídě, na kterou se pořád píše křídama, je prasklá. Už jsme se ale přes tu prasklinu naučili číst, když na to někdo něco napíše. Víc mi vadí, že si musíme kupovat všechny učebnice a pomůcky sami." (gymnazistka, 17 let, naštvaně)
"Když jsem přivedla kluka k zápisu do první třídy, seděli jsme ve stejné třídě, do které jsem kdysi chodila. A víš, že jsem tam na jedné lavici ještě našla vyryté své jméno?" (kamarádka, 35 let, nostalgicky)
Další známá si pro letošek vytkla cíl: dostat své děti ze spádové základní školy nevalné pověsti do jiné, prestižní školy. Povedlo se.
"Měsíc jsme dřeli na přijímačky, obě děti je udělaly a pak městská část rozhodla, že tu školu zruší. Prý je v havarijním stavu a peníze na opravu nejsou. A víš, se kterou školou ji sloučili? S tou naší původní." (kamarádka, 40 let, velmi rozzlobeně)
Tak nevím, neměla by ministryně školství zajít se svou školou povinnou dcerou Kateřinou někdy do školy?
