Ulice navozují atmosféru zaniklé Německé demokratické republiky. Puškinova alej, Pionýrská stezka, alej Karla Marxe, ulice Kláry Zetkinové.
Dříve zde pracovalo kolem čtrnácti tisíc dělníků, nyní něco přes tři tisíce. Zejména večer město vypadá jako po vymření. V jediné italské pizzerii v centru, krásné a prostorné, jsou obsazeny na zahrádce čtyři stoly. Uvnitř pusto a prázdno.
Centrum plné světel a života nenajdete. Svítí jen pouliční osvětlení, na ulici nepotkáte téměř ani živáčka.
Není kam jít, a pokud ano, zdejší počítají každý cent. Ve městě je dvacetiprocentní nezaměstnanost. Od sjednocení Německa odtud odešlo za prací přes deset tisíc lidí.
Život, ten nákupní, se soustřeďuje do City Center, kde vyrostlo obří nákupní středisko. Ani tam však příliš mnoho lidí nenajdete. Mnozí volí raději nákup u svého Vietnamce, kterých je tady celá řada. Místní však své město brání. "Okolí máme krásné, skvělé cyklostezky, jezdí k nám až ze severu," říká majitelka penzionu Iris Sängerová, učitelka. Současně přiznává, že má čím dál méně práce.
"Učím pouze půl dne. Lidé město opouštějí, čímž také ubývá žáků. Přivyděláváme si proto pronájmem našeho domu. Na stěhování však nepomýšlíme," dodává. "Poslední ať zhasne," žertovali občané NDR v osmdesátých letech o útěku z republiky. Od pádu berlínské zdi se však změnily důvody. Přesto to lidi z východu táhne na západ.
Dva miliony východních Němců se od roku 1991 odstěhovaly na západ za prací nebo za vyučením. Na východě zívají prázdnotou celé obytné bloky. Knihovny či školy se zavírají, protože je zkrátka málo lidí. Prognóza expertů je alarmující. V příštích letech dojde ke stěhování z východu na západ.
"Pronájem bez provize"- hlásá jeden z vývěsních štítů u prázdných bytů v saském městě Görlitz, kde se nezaměstnanost pohybuje kolem dvaceti procent. Dobrá pětina tehdejších 72 000 obyvatel Görlitz po sjednocení opustila. Zatímco v roce 1990 bylo ještě patnáct procent obyvatel mezi 21 a 30 lety, loni to bylo již pouhých 10,6 procenta.
Prázdné byty hlásí Lipsko i HalleNeustadt. Toto město mělo před sjednocením kolem 309 000 obyvatel, nyní pouhých 237 000. Spolková země Sasko-Anhaltsko ztratila v posledních dvou desetiletích více než půl milionu lidí.
Z panelových domů v ulici Hans von Kleist Strasse (čísla 1-19) zbyla jen halda sutin. V červenci byla srovnána se zemí, aby ji nahradil moderní šestipatrový blok - v rámci projektu "recycling". Vedle moderních či renovovaných paneláků straší ty starší nebo jejich ruiny.
"Za to oplocení nechoďte, je to nebezpečné," upozorňuje starší pán, který se s malým vnukem prochází sídlištěm duchů. Desetiposchoďový dům již bez okenních skel je připraven k demolici. V některých z bývalých bytů zahlédnete kousek plakátu na zdi.
"Ten můj přijde na řadu za dva roky. Dostaneme náhradní ubytování a město nám zaplatí i stěhování. Poláci sem jezdí po nocích a odvážejí, co zde ještě zůstalo. Odmontují starý vařič či vodovodní kohoutky." Z bývalého zemědělského města Schwedt nad Odrou v Braniborsku udělali pohlaváři NDR velké průmyslové město. Většina tehdejších 52 000 obyvatel pracovala v petrochemickém kombinátu.
Po sjednocení přišli lidé o práci a podle statistik opouští Schwedt asi sto obyvatel měsíčně. Nyní zde žije zhruba 38 000 obyvatel, podle odhadů jich v roce 2015 bude jen třicet tisíc. Zbouráno bude více než tisíc paneláků.
Mladá generace chybí, rapidně klesá porodnost. Počet obyvatel klesl o čtvrtinu. V Meklenbursku - Předním Pomořansku dokonce založili agenturu, která má přilákat mladé lidi nazpět. Je recept na zastavení vymírání východu Německa? Experti vidí záchranu jedině v cílené hospodářské politice. A varují, že situace může být ještě horší.
