Pan prezident má jazz rád. A tak Josef Vejvoda na Hradě oslavil pětašedesátiny

Jazzový bubeník a skladatel Josef Vejvoda, syn autora světového hitu Beer Barrel Polka (neboli po česku Škoda lásky), byl v rámci koncertů Jazz na Hradě pozván k oslavě své pětašedesátky. Podobné oslavy tvoří jednu z dramaturgických os hradních koncertů. Ovšem ne každému oslavenci se s nimi dokáže vyrovnat tak, jako se to podařilo právě Vejvodovi.

Z bookletu Vejvoda alba | foto: Kavárna

Titulní strana Vejvoda alba

Koncert zahájil svým triem s pianistou Kryštofem Markem a basistou Ondřejem Štajnochrem. Oba jsou podstatně mladší než on a pro oba je důležité, že vedle jazzu pro ně ani tzv. vážná hudba není neznámou pevninou. Marek dovede ve svých sólech s dokonalou technikou budovat improvizované stavby s vlastní dynamikou i logikou vývoje, bez bezprostřední vazby na konkrétní styl, ale s nepochybným jazzovým cítěním. Štajnochr tuto jeho schopnost sdílí, i když mu role jazzového basisty neumožňuje předvádět ji v takové míře. Vejvoda svými sóly nikterak neplýtvá, ale tam, kde už se do nějakého pustí, má svou technikou a muzikálností co říct.

O albu

Josef Vejvoda: 65

Jazz na Hradě. CD, stopáž 66:15 minut. Vydala firma Multisonic.

Všichni tři se také podílejí na dvanácti nahrávkách alba jako autoři - s výjimkou jednoho standardu a jedné slovenské lidovky. Sedm Vejvodových skladeb vychází vesměs z prajednoduchých riffů, ale nahrávky, díky autorskému aranžmá i kapelnickému vedení, se vyvíjejí jako plánované kompozice i s případnými změnami tempa a nálady v jednotlivých sólech.

Z bookletu Vejvoda alba

 
Už po třech číslech se však trio rozroste o dalšího hosta. Tím je tenorsaxofonista Petr Král, ročník 1947, dávný Vejvodův partner z tehdejšího JOČRu, který roku 1983 odešel do SRN. Tam sice neměl mnoho příležitosti živit se jako vysloveně jazzový sólista, ale na svou mladou lásku rozhodně nezapomněl. V prvních číslech s triem se drží trochu při zdi, ale později, zvláště když se k souboru přidají další hosté, už je plnoprávným členem osobitě skloubeného ansámblu.

Dalšími hosty jsou slovenský houslista Stano Palúch a moldavský cimbálista Marcel Comendant, zhruba současníci naší generace narozené kolem roku 1980. Oba jsou členy Pacora Tria, jehož sídlem je dnes Bánská Bystrica, a propagační materiály označují jejich hudbu za kombinaci swingu, world music and fusion. Vejvoda překvapivě dokázal, že taková směsice je zcela kompatibilní i s jeho hudební koncepcí.
Housle znějí jako moderní pokračovatel Stephana Grappelliho, cimbál téměř jako vibrafon s efektně "cinknutým" zvukem. Se základním triem a Králem to do dokonale splývá do podoby, která může oslovit jazzové posluchače nejrůznějších generací. A když jako přídavek zazní Palúchova úprava slovenské písničky Staré dievky, čo robite, nemusí kroutit hlavami pouze staré dievky.

Z hlediska jazzu žádná objevná moderna, ale "jen" další doklad, že v dnešní době není žádná cesta uzavřená. Pokud se na ni vydá svěží pětašedesátník, klobouk dolů. I když Vejvoda má na obalu tohoto koncertu v DVD verzi (záznam totiž vyšel i v této podobě) na hlavě
jen vlněnou čepici.

Zadní strana Vejvodova alba