Ačkoliv to působí absurdně, jistou logiku takové chování má. Přání něco koupit je totiž silnější než touha znát, co to bude.
Stanislav Gross potvrzuje své vyjednávačské kvality. Poměrně rychle dokázal přesvědčit nespokojené sociální demokraty, ale i unionisty a lidovce o tom, že všechny ostatní varianty jsou mnohem horší než Špidlova vláda s Grossem v čele.
Všichni se bojí žravé obludy, která by vzešla z předčasných voleb - populární, sebevědomé a rázně vystupující ODS. Taková šelma zažene do houfu i velmi nesourodá zvířata. Když bude ODS odražena, nastupuje druhá priorita - všichni se musí v houfu cítit dobře.
Pan Gross naznačil, že i tady bude velkorysý. Evropské křeslo pro poraženého přítele-soka je jistě politicky mnohem jasnozřivější řešení, než kdyby byl eskortován do Jindřichova Hradce, aby zde objímal ryby.
Zdá se, že se podaří obsadit ministerská křesla dokonce tak, že strany budou spokojeny a aspoň část veřejnosti zajásá nad ráznými mladými a neokoukanými tvářemi. Mnohé z nich dokonce ponesou půvabné dámské rysy. Není tedy divu, že pan Gross nechává to nejtěžší na konec.
Lepší programová shoda, než jaké docílil Vladimír Špidla, není možná. Přesto ho právě za ni sociální demokraté svrhli. I když unie v Grossových rukou měkne jako plastelína, přece jen by její členové těžko nesli přejmenování na US, unii socialistů. A pan Kalousek cítí sílu a bude bouchat do stolu. Designovaný premiér zatím uspěl, ale má jen přesně to, co má - vládu na papíře.
