Pravoslavní však svátek Cyrila s Metodějem oslavují už 24. května a o katolických oslavách vydali odsuzující prohlášení: "Papež Alexandr II. nazval v roce 1069 svatého Metoděje kacířem.
A teprve když v 19. století národní buditelé obnovili památku věrozvěstů, a když se v národě vzmáhal kult Husa, začala si církev světců všímat, až konečně papež Lev XIII. okružním listem „Grande munus" ze 30. září 1880 vyzdvihl - ovšem nevěcně a nevědecky - zásluhy bratří.
Tento papež stanovil svátek Cyrila a Metoděje na 5. července, ačkoliv ten den nesouvisí s jejich životem; stalo se to jedině za účelem, aby se latinská církev jevila jako ctitelka soluňských bratří, a potom též aby byl 6. červenec, den umučení Mistra Jana Husa, zatlačen do pozadí."
Přes stále silnější snahu o společné ekumenické připomenutí svátku Mistra Jana Husa všemi křesťanskými církvemi, je Husův svátek dosud dmýchadlem pro mnoho vášnivých diskusí.
Po loňských společných oslavách v Betlémské kapli se nepříklad na internetu objevila i následujcí silná slova: "Co tomu asi říká milý mistr Jan hlásající očištění církevního učení podle zásad Písma a návrat církevní praxe k Bibli, když shůry vidí, jak na kazatelně Betlémské kaple káže žena? Jak asi Hus smýšlí o tom, že tato kazatelka je zároveň biskupkou církve nesoucí jeho jméno? Jak se asi dívá na to, že v této církvi vysluhuje eucharistii žena?"
A teprve když v 19. století národní buditelé obnovili památku věrozvěstů, a když se v národě vzmáhal kult Husa, začala si církev světců všímat, až konečně papež Lev XIII. okružním listem „Grande munus" ze 30. září 1880 vyzdvihl - ovšem nevěcně a nevědecky - zásluhy bratří.
Tento papež stanovil svátek Cyrila a Metoděje na 5. července, ačkoliv ten den nesouvisí s jejich životem; stalo se to jedině za účelem, aby se latinská církev jevila jako ctitelka soluňských bratří, a potom též aby byl 6. červenec, den umučení Mistra Jana Husa, zatlačen do pozadí."
Přes stále silnější snahu o společné ekumenické připomenutí svátku Mistra Jana Husa všemi křesťanskými církvemi, je Husův svátek dosud dmýchadlem pro mnoho vášnivých diskusí.
Po loňských společných oslavách v Betlémské kapli se nepříklad na internetu objevila i následujcí silná slova: "Co tomu asi říká milý mistr Jan hlásající očištění církevního učení podle zásad Písma a návrat církevní praxe k Bibli, když shůry vidí, jak na kazatelně Betlémské kaple káže žena? Jak asi Hus smýšlí o tom, že tato kazatelka je zároveň biskupkou církve nesoucí jeho jméno? Jak se asi dívá na to, že v této církvi vysluhuje eucharistii žena?"
|
Proč jsou svátky v kalendáři? |
| Svátky sv. Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa vnímá stále více lidí jen jako dva volné dny navíc v občanském kalendáři. Současné oslavy obou svátků jsou proto jen chabým odleskem někdejších velkých slavností. "Katolíci mířili pátého července na slavnou mši svatou do římskokatolického chrámu, zatímco my jsme zapalovali symbolické hranice," vzpomíná ostravská důchodkyně Anna Kubinová na předválečné oslavy červencových svátků. Účast na oslavách byla podle ní takřka povinná. Jen každý mířil do jiného tábora. "Byla v tom i politika. Husa přicházeli uctít nejen stoupenci Církve československé ale též bezvěrci a třeba i dělníci, zatímco katolíci na nás pohrdavě pohlíželi a mířili do farního chrámu. A třeba ostravským Židům nebo Polákům byly oba svátky šumafuk," s nadhledem rekapituluje své zážitky z dětství Anna Kubinová, vychovaná v rodině aktivních stoupenců Církve československé. Oba červencové svátky, zařazené do kalendáře mezi volné dny poprvé v roce 1925, za komunistů vyhlášené opět za dny pracovní a v devadesátých letech znovu za památné dny, jsou ovšem podnes svátky mírně kontroverzními. Svátek slovanských věrozvěstů, připadající na 5. července, je dnes především svátkem římských katolíků. Pro řadového věřícího má ale menší význam než třeba velikonoční či svatodušní svátky. "Je pravda, že svátek sv. Cyrila a Metoděje stojí v povědomí věřících níže než jiné svátky, a musím říci, že tak trochu ke škodě věci. Úkolem církve a křesťanských rodin je proto nyní přivádět více lidí k zamyšlení nad tímto svátkem," myslí si farář z Bolatic na Hlučínsku Zdeněk Šimíček. "Svatí Cyril s Metodějem přinesli křesťanství a jejich svátek by měl být chápán i jako den, kdy věřící může prokázat vděčnost za dar víry," dodává bolatický farář, v jehož farnosti mělo cyrilometodějství silnou tradici už v dobách faráře Hirschmentzla na sklonku sedmnáctého století, zatímco dnes je v kraji dějinná úloha Cyrila s Metodějem opět zapomínána. Na druhé straně, povědomí řadových občanů o Cyrilovi a Metodějovi, a v mnoha případech i o Janu Husovi, je obecně velmi nízké. "Přišli na Radhošť a tam kázali. Kdy? No, někdy tak před tři sta lety?" Namátkou citujeme chybnou odpověď patnáctiletého Tomáše Miky, kterého jsme se na význam svátku Cyrila a Metoděje zeptali v ostravských ulicích. Ani další odpovědi, především mladších lidí, nebyli poučenější. Zasloužíme si ale v takovém případě vůbec následující dva dny volna, které většina národa zřejmě opět stráví bez důvěrnějšího doteku s významem oslavovaných postav národních dějin? "Nevím jestli si své duchovní velikány zasloužíme, ale díky Bohu, že je máme. Potřebujeme je jako nastavené zrcadlo a trvalý apel," diplomaticky v tomto smyslu odpovídá biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová z Rychvaldu. "Podíval bych se na položenou otázku z druhé strany. Už samotná skutečnost, že máme volný den, by nás měla nutit přemýšlet o tom, z jakého je to důvodu. Vnější slavení je pro nás šancí uvědomit si hloubku a pravou podstatu tohoto svátku," míní bolatický farář Šimíček. Nakolik ale obnovený svátek sv. Cyrila a Metoděje zapustí v lidech hlubší kořeny, to podle něho souvisí především s celkovou duchovní obrodou naší společnosti. |
