Músá Takatka je čerstvě oholen a na sobě má úplně novou, právě vybalenou košili. Lehce se sklání, když vstupuje pod květinovým baldachýnem do sálu, nad jehož pódiem stojí jediné slovo - maharar, svobodní.
Takatka je jedním z Palestinců, které Izrael 18. října propustil, aby dostal domů vojáka Gilada Šalita, který strávil v Pásmu Gazy jako rukojmí pět let. Jak píše The International Herald Tribune, Takatka se snaží zorientovat ve světě, v němž osmnáct let chyběl.
V sále s ním sedí další muži ověnčení podobně jako on květinami. Připomínají svatebčany, ale je to přivítací ceremoniál, který pro navrátilce připravila univerzita v Gaze.
Osmatřicetiletý Takatka byl ve skupině 477 vězňů, kteří se v rámci dohody o Šalitovi dostali na svobodu jako první. Dalších 550 má následovat. V izraelském vězení si pobyl 18 let, často v naprosté samotě. Zatímco Šalita Izrael drží stranou veřejnosti, propuštění Palestinci jsou vystaveni neustálému zájmu publika. Není to pro ně snadné.
Takatka například neumí používat mobilní telefon nebo počítač. "Má pořád pocit, že je ve vězení, ne na svobodě," říká o něm sestra Zajnab. Přijela za ním do Gazy, aby mu pomohla najít nevěstu. Takatka pochází z Betléma na Západním břehu Jordánu, ale jakožto usvědčený organizátor protiizraelských atentátů se spolu s desítkami dalších nesměl domů vrátit a jeho domovem teď bude Pásmo Gazy. "Nejdřív ze všeho bych chtěl dostudovat," říká.
S těmi, kteří mají podobný osud jako on, bydlí v pětihvězdičkovém hotelu al-Maštal, kde za jednu noc obvykle účtují 140 dolarů (2 500 korun). Hamas, který pásmu vládne, za skupinu ubytovaných bývalých vězňů, kteří v Gaze nemají domovy, hotelu měsíčně platí 110 000 dolarů (dva miliony korun).
Hotel s bazénem a výhledem na Středozemní moře bude domovem bývalých trestanců několik týdnů.
Byl jsem mladý a věci viděl jinak
Takatka byl usvědčen z účasti na vojenském výcviku, ze zabíjení v rámci teroristických operací a z členství v podvratné organizaci. Rozruch, který se kolem něj vytváří, mu není příjemný. "Myslím, že ta moje minulost už je za mnou. Čeká mě nové období a bude jiné. Byl jsem tehdy mladý a věci jsem posuzoval jinak. Neznamená to, že už nejsem účastníkem našeho boje. Patřím ke Gaze, ale dívám se na ten boj z jiného pohledu, z jiného než tehdy, když jsem nastoupil do věznice," říká nad kávou v hotelové restauraci.
Prozatím pochopil, že klíčem jeho kontaktu s okolním světem a rodinou v Betlémě bude internet. Zajnab ho zasvěcuje do ovládání mobilu i počítače. Na stole v hotelové hale mu nad laptopem vysvětluje, že když otevře příliš mnoho oken naráz, počítač to nezvládne a zkolabuje.
"Tráví nad počítačem celé noci, snaží se to pochopit. Já jsem tu proto, abych mu pomohla najít byt a nevěstu," vysvětluje sestra. Takatkovi je v kruhu přátel, nad kuřetem a rybou a s dětmi pobíhajícími kolem, zjevně lépe než na oficiálních recepcích. Nesnáší přesně stanovené schůzky a dav lidí, který vězně vítal, ho šokoval.
Zatímco někteří z bývalých kolegů chystají sňatek, Takatku toto téma spíš dráždí. "Začít nějaký vztah je teď pro mne obtížné a myslím, že by to bylo podobné i pro partnera. Je to moc uspěchané," říká.
Stigma teroristy
V Gaze není těžké zapadnout znovu do nebezpečného a svůdně živelného života bojovníka Hamasu. Izraelští komentátoři dohodu o výměně většinou hodnotili jako přiměřenou cenu za Šalita, avšak upozornili na to, že svobodu dostávají teroristé, kteří se ke své činnosti zase vrátí.
Takatka ví, co si o něm Izraelci myslí, a nelíbí se mu, nakolik ustrnulý názor o sobě navzájem obě strany mají. "Bude těžké to změnit. Dívají se na nás jako na teroristy. Neumějí nás vnímat jinak. Nenávidím okupanta i to, co dělá mému národu. Až tahle bitva skončí, měli bychom žít jako sousedé," uvažuje.
