SPECIÁL:
■ Zemětřesení v jižní Asii
■ FOTOGRAFIE ZDE
INFOGRAFIKA:
■ Mapa největších světových zemětřesení
Mrtvolný pach visí nad městem v pákistánské části Kašmíru jako rubáš a téměř všichni přeživší vycházejí do ulic s ochrannou rouškou nebo kusem látky omotaným přes nos a přes ústa.
Šokovaní lidé, kteří přišli o blízké i majetek, postávají před troskami domů a nevědí, kde začít. "Vím, že tam dole jsou moje žena a dcera," říká muž s kapesníkem přitisknutým k nosu. "Ale není tu nikdo, kdo by mi pomohl kopat," posteskne si.
Na jiném rohu leží hromada mrtvol. Poblíž centrální nemocnice na starém hřbitově, který dosud zaplňovaly ostatky význačných obyvatel města, je každý centimetr prostoru mezi náhrobními kameny vyplněn čerstvými hroby.
Lidé začali otvírat i staré hroby a ukládat na nebožtíky nové mrtvé. "Co můžeme dělat?" říká Júsif Chán, když pozoruje mladíky, kterým zaplatil, aby vykopali hrob pro jeho manželku a dceru. "Nevím, jak bych je odvezl k pohřbu na jiné místo."
Vojáci, kteří pomáhají s odklízením těl, poslali za město první nákladní automobil s neidentifikovanými těly. "Tady už není místo. Musíme je dostat pryč a pochovat do společného hrobu," říká důstojník.
Tradice nařizuje, že muslimové musí být pohřbeni co nejdříve po smrti - obvykle do 24 hodin. Mrtvé očistí, místo do rakve je zabalí do bílé látky. Poté je uloží do země čelem k Mekce. Tyto rituály se ovšem v případě rozsáhlé katastrofy zanedbávají.
