Je málo výstav, o kterých může člověk psát, aniž by na nich byl. Výstava lidských těl Bodies mezi ně patří. Jako dítě jsem navštěvoval matějskou pouť a vzpomínám si na vyvolávače, který lákal ctěné obecenstvo, aby vstoupilo a podívalo se na různé preparáty naložené v lihu. Lákal mimo jiné na tele se dvěma hlavami.
Předmětná výstava je také takovou pouťovou atrakcí. Jistě se mezi čtenáři najdou i ti, kteří v ní vidí zdroj vzdělání, umožňující lidem vidět, jak to vypadá pod kůží lidského těla. Těm bych chtěl vzkázat, že již koncem padesátých let minulého století jsme mnohé z anatomických znalostí učili studenty medicíny na modelech. Dnes je již technika výroby těchto modelů na takové úrovni, že zájemce informují i o detailech, které na zemřelém nemohou ani dobře vidět.
Můžeme namítnout, že ještě v době Rembrandta byly pitvy veřejné a patřilo k bontonu nejen se jich účastnit, ale nechat se vedle nebožtíka i zvěčnit. Od té doby však uplynulo již pár století a dnes se jaksi volně do piteven nechodí, ba je tam vysloveně zákaz vstupu obecenstva. Že by patologové něco tajili? Ani ne, změnil se pouze etický pohled na smrt a důstojnost člověka.
Nedávno byl schválen zákon, podle kterého smí do zdravotní dokumentace zemřelého nahlížet pouze nejbližší příbuzní, a pokud si to za života zemřelý nepřál, ani oni ne. Že by mu mohli příbuzní nahlížet do vnitřností, o tom náš parlament středoevropské země jedenadvacátého století ani neuvažoval.
Teď tady máme několik zemřelých Číňanů, se kterými podnikatel Roy Glover cestuje po Evropě a ukazuje je publiku. Byla by návštěvnost výstavy (a s ní spojený zisk) stejná, kdyby byly vystavovány naprosto věrné plastové kopie? Asi ne, protože část návštěvníků mumifikovaná těla považuje za atrakci.
Přemýšlejme, proč se učitel nebo učitelka biologie při probírání anatomie lidského těla před žáky nesvleče a nedemonstruje jisté anatomické části těla na sobě. Nezaslouží si stejnou úctu a míru ohledu i zemřelí? Před několika dny v televizi upozorňovali na nebezpečí vzniku kožního nádoru-melanomu po nadměrném osvitu kůže při opalování. Pokud ukazovali vzorky kůže, nebylo to nic mimořádného, ale když ukázali vážně nemocného člověka, působilo to na laické diváky úplně jinak. Jak to souvisí s uvedenou výstavou? Štáb, který reportáž natáčel, měl nepochybně souhlas nemocného. Pochybuji, že se podnikatel, který k nám výstavu Bodies přivezl, ptal zemřelých Číňanů, zda souhlasí s tím, aby se jejich vystavováním živil. Je mi smutno, že se podobní byznysmeni našli i na české straně.
Když jsem byl mladý anatom, dal mi jeden můj dnes již nežijící učitel životní radu: "Kolego, za vším musíte vidět korunu." Nemýlil se.
P. S. Jako bývalý anatom a člověk, který se již čtyřicet let živí chirurgií, mohu potvrdit, že barvy preparátů, které jsem viděl v televizi, nejsou věrné. Ale lépe se prodávají…
