Dnes je na jeho škole zapsáno dvaatřicet dětí, které uvidí jen dvakrát ve školním roce - v pololetí a na konci - při přezkoušení. "Ovšem s rodiči se čas od času scházíme a radíme jim, jak učit," podotkl Bulíř. Právě nezkušenost rodičů a izolace dětí jsou častým terčem kritiky odpůrců domácího vzdělávání. "V zahraničí se ovšem ukázalo, že tyto děti jsou vždy nad průměrem: jsou vzdělanější a samostatnější. A když později přejdou do školy, nemívají potíže začlenit se do kolektivu," tvrdí Michaela Semínová ze Sdružení přátel domácí školy. Experiment se zatím zamlouvá i dětem a rodičům, kteří ho podstupují. "Mamka má na nás víc času než paní učitelka ve škole," pochvaluje si Martin Kryštof z Hrachovce u Valašského Meziříčí, který se doma učí ještě s bratrem. "V jakékoliv práci jsem nahraditelná, ale u svých dětí ne," dodává jeho matka Petra Kryštofová.
Prvních několik desítek rodičů, kteří se rozhodli neposílat své děti do školy a učit je sami, vedly k tomuto kroku různé důvody. Někteří z nich měli sami se školou špatnou zkušenost, dalším se zase zdálo, že se jim dítě kvůli pravidelné docházce příliš vzdaluje. Jiní vidí v experimentu ministerstva školství, které na dvou školách v zemi povolilo od září zkušebně pro padesát dětí domácí vyučování, možnost, jak pomoci svému handicapovanému dítěti.
"Když dítě nastupuje v šesti letech do školy, je ještě velmi nezralé. Ovlivňuje ho příliš mnoho negativního, odcizuje se rodičům. A to je něco, co já zkrátka nechci," říká Michaela Semínová ze Sdružení přátel domácí školy. Sama je rozhodnuta své dvě malé děti jednou učit sama. "Nebudu z toho rozhodně mít pocit, že je o něco ochuzuji, třeba o kamarády. Vždyť dobrou partu mohou najít v zájmových kroužcích, při sportu, ve skautu. A nebudou vystaveny stresu ze školy."
Právě strach dětí ze školy je nejčastějším argumentem rodičů, kteří se rozhodli své potomky vyučovat samostatně. A jeho oprávněnost potvrzuje i průzkum českého výboru pro UNICEF: podle něj má ze školy trauma každé čtvrté dítě. "Pokud má žák ve škole problém psychického rázu, bývá velmi těžké to nějak řešit. Škola v tomto směru nenabízí mnoho alternativ. Navíc - domácí výuka je úplně ideální pro handicapované děti, které potřebují pomalejší tempo, individuální přístup," soudí Bohumil Bulíř, ředitel Bratrské základní školy v Praze, v níž je experiment povolen.
Dětští psychologové se v názoru, zda je lepší, aby dítě zůstalo v klidu s rodiči, anebo chodilo pravidelně do školy, různí. "Je to věc každého člověka. Ano - děti jsou součástí určité společnosti a měly by se naučit v ní žít už od mala. Ale rodiče by měli mít právo rozhodnout o svých dětech, sami určit, co je pro ně nejlepší," míní psycholožka Hana Prokešová z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 5.
Prokešová se domnívá, že vše je otázku zodpovědnosti rodičů a schopností učit děti tak, aby jejich vědomosti odpovídaly znalostem vrstevníků. "Pokud to dokáží, tak si nemyslím, že by měl mít stát právo do toho nějak vstupovat."
Souhlasí s ní i ředitel pražské Základní školy v Londýnské ulici Jaroslav Kotal: "Experimentu velmi fandím, protože je to alespoň něco jiného v šedi škol. Myslím, že skoro každý člověk umí - podobně jako hrát fotbal - učit, tak proč ne vlastní děti. Ze všeho nejdůležitější je zájem s dítětem být. Pak může rodičům stát v cestě třeba tisíc překážek a dokáží je zdolat."
Zatím ovšem stojí rodičům v cestě přinejmenším legislativa: v zemi je totiž zavedena povinná školní docházka, nikoli vzdělání. "V rámci experimentu je možné rozhodnout o trochu odlišné praxi, ale jinak by byla domácí výuka nelegální," podotkl Jan Ješetický z legislativního a právního odboru ministerstva školství
Prvních několik desítek rodičů, kteří se rozhodli neposílat své děti do školy a učit je sami, vedly k tomuto kroku různé důvody. Někteří z nich měli sami se školou špatnou zkušenost, dalším se zase zdálo, že se jim dítě kvůli pravidelné docházce příliš vzdaluje. Jiní vidí v experimentu ministerstva školství, které na dvou školách v zemi povolilo od září zkušebně pro padesát dětí domácí vyučování, možnost, jak pomoci svému handicapovanému dítěti.
"Když dítě nastupuje v šesti letech do školy, je ještě velmi nezralé. Ovlivňuje ho příliš mnoho negativního, odcizuje se rodičům. A to je něco, co já zkrátka nechci," říká Michaela Semínová ze Sdružení přátel domácí školy. Sama je rozhodnuta své dvě malé děti jednou učit sama. "Nebudu z toho rozhodně mít pocit, že je o něco ochuzuji, třeba o kamarády. Vždyť dobrou partu mohou najít v zájmových kroužcích, při sportu, ve skautu. A nebudou vystaveny stresu ze školy."
Právě strach dětí ze školy je nejčastějším argumentem rodičů, kteří se rozhodli své potomky vyučovat samostatně. A jeho oprávněnost potvrzuje i průzkum českého výboru pro UNICEF: podle něj má ze školy trauma každé čtvrté dítě. "Pokud má žák ve škole problém psychického rázu, bývá velmi těžké to nějak řešit. Škola v tomto směru nenabízí mnoho alternativ. Navíc - domácí výuka je úplně ideální pro handicapované děti, které potřebují pomalejší tempo, individuální přístup," soudí Bohumil Bulíř, ředitel Bratrské základní školy v Praze, v níž je experiment povolen.
Dětští psychologové se v názoru, zda je lepší, aby dítě zůstalo v klidu s rodiči, anebo chodilo pravidelně do školy, různí. "Je to věc každého člověka. Ano - děti jsou součástí určité společnosti a měly by se naučit v ní žít už od mala. Ale rodiče by měli mít právo rozhodnout o svých dětech, sami určit, co je pro ně nejlepší," míní psycholožka Hana Prokešová z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 5.
Prokešová se domnívá, že vše je otázku zodpovědnosti rodičů a schopností učit děti tak, aby jejich vědomosti odpovídaly znalostem vrstevníků. "Pokud to dokáží, tak si nemyslím, že by měl mít stát právo do toho nějak vstupovat."
Souhlasí s ní i ředitel pražské Základní školy v Londýnské ulici Jaroslav Kotal: "Experimentu velmi fandím, protože je to alespoň něco jiného v šedi škol. Myslím, že skoro každý člověk umí - podobně jako hrát fotbal - učit, tak proč ne vlastní děti. Ze všeho nejdůležitější je zájem s dítětem být. Pak může rodičům stát v cestě třeba tisíc překážek a dokáží je zdolat."
Zatím ovšem stojí rodičům v cestě přinejmenším legislativa: v zemi je totiž zavedena povinná školní docházka, nikoli vzdělání. "V rámci experimentu je možné rozhodnout o trochu odlišné praxi, ale jinak by byla domácí výuka nelegální," podotkl Jan Ješetický z legislativního a právního odboru ministerstva školství
