Protože zákony to oficiálně neumožňují, platí pacienti takzvané sponzorské dary. Šéf lékařské komory David Rath otevřeně říká: "Na některých velkých ortopediích to chodí tak, že když chce pacient svého operatéra a rychlejší termín, dá dar zhruba deset tisíc korun."
Vybraný porodník u porodu stojí podle něho v hlavním městě pět až deset tisíc. "Samozřejmě se tyto věcí dějí a budou dít. Současný systém nás nutí, abychom byli pokrytci," přiznává Pavel Dungl z Ortopedické společnosti.
"Všem to přesto svým způsobem vyhovuje. Platby se často neevidují a nejspíš ani nedaní - a politici se mohou tvářit, že jsou si všichni rovni," podotýká Rath.
Škodný je podle něho jen pacient: "Nemá zaručeno, že za své peníze dostane to, co opravdu očekává." Rath má za to, že je třeba legalizovat služby, za které se už dnes platí, a učinit je tak průhledné.
Platí pro jednoho, a pro jiného ne
Lidem s cukrovkou už došla trpělivost. Sepisují petici, v níž žádají, aby jim zdravotní pojišťovny proplácely více proužků a jehel, s nimiž si měří hladinu cukru v krvi. V zoufalství si už na internetu vyměňují i návod, jak zkusit proužky používat dvakrát.
Bohužel to moc nefunguje a lidé riskují zhoršení nemoci. "Teď jsou limity takové, že musíme doplácet až patnáct set korun měsíčně. Proč mají feťáci jehly zadarmo a my, kteří jsme si nemoc nezavinili, musíme platit?" ptá se diabetička. Jméno uvádět nechce, podařilo se jí totiž momentálně sehnat "hodného" revizního lékaře.
Všichni štěstí nemají, protože peníze ve zdravotnictví chybějí a pojišťovny šetří, kde se dá. Kvete i turistika mezi pojišťovnami: nemocní pendlují na rady lékařů od jedné k druhé, která zrovna platí víc.
"Je to strašný chaos," říká Jarmila Kolářová ze společnosti E, která pomáhá epileptikům. "V některých lékárnách seženete léky bez doplatku, v jiných ne. Nejhůř jsou na tom lidé z menších měst, kde nemají tolik na výběr. Právě mi volala paní, že musí doplácet 400 korun měsíčně za tři léky pro dceru."
"Nelze mít všechny léky zadarmo," říká Karel Němeček z Všeobecné zdravotní pojišťovny. Za únosný je považován doplatek do sta korun denně. "Jenže když se to nasčítá u chronicky nemocných, může to být problém," připouští.
Ceník služeb Pobyt v LDN: cca 3 tisíce měsíčně Zvolený lékař u porodu: 5-10 tisíc Zvolený operatér a rychlejší termín operace: cca 10 tisíc Lékař na telefonu: 20-40 tisíc korun ročně Pozn.: ceny jsou orientační
K vašim službám. Za sponzorský dar
• v řadě léčeben se vybírají takzvané sponzorské dary. Ministryně zdravotnictví navrhuje, aby člověk, který je v léčebně jen proto, že se o něj nemůže postarat rodina, platil až 200 korun denně.
• Platby někde oficiálně vybírá nemocnice, jinde je to dohoda beze smlouvy mezi lékařem a klientkou, tedy oficiálně dar. pokud jej lékaři či porodnice nedaní, jde o klasický úplatek.
• Nelegální, ale prakticky nepostižitelná praxe, pacient za protislužbu zaplatí nemocnici sponzorský dar.
• Legitimní nadstandard. Nabízejí jej praktičtí lékaři či gynekologové, kteří jsou pak pacientům k dispozici na mobilu.
Doplatky za léky a pomůcky jsou legální. Ale ve zdravotnictví se rozmohly i platby jiného charakteru: takzvané sponzorské dary. Jen tak lze totiž mnohdy koupit místo v léčebně pro dlouhodobě nemocné nebo si "bokem" zaplatit vyvoleného lékaře u porodu či lepší oční čočku.
Zcela oficiálně si dnes může žena zaplatit svého porodníka v Praze-Podolí. Na účet ústavu pošle pět tisíc korun. Naopak přednosta gynekologicko-porodnické kliniky na pražských Vinohradech Bohuslav Svoboda tvrdí, že od takové praxe dali ruce pryč.
Většina nemocnic si totiž myslí, že to současné zákony neumožňují. A tak některé kliniky zákon obcházejí. Známý chirurg Pavel Pafko přiznává, že i u něj stojí operace hemeroidů speciálními a šetrnějšími pomůckami, které pojišťovna neplatí, asi 10 tisíc.
Jak se to platí? Přirozeně formou sponzorského daru. "Ale nikdy jsem neřekl: Budu vás operovat, jen když dáte obálku. To je ponižující," tvrdí.
Lékař na zavolání
Lékařská komora se už pokusila udělat pořádek alespoň v ambulancích. Tam zákony příplatek za nadstandardní služby umožňují a komora vydala jejich katalog. Zájemce si například může "koupit" svého praktického lékaře, který mu pak bude k dispozici na mobilu a přijede i domů.
Rozdíly v cenách jsou propastné, kopírují lukrativnost klientely i polohu ordinace. Někde se však nabídkou nadstandardu pouze maskují nepovolené vstupní poplatky. "Můj gynekolog na Praze 6 po mně chce každý půlrok 500 korun," říká Hana Potměšilová. "Oficiálně mi slibuje nadstandardní služby, ale já žádné nepociťuji," dodává.
