Vyplývá to z patnácti rozsudků Nejvyššího správního soudu, u kterého sporné případy končí. MF DNES má verdikty k dispozici.
To, že soud je často jediná možnost, jak se domoci odškodnění, přiznává i ředitelka správy Božena Michálková. Například když hovoří o případu Věry Sosnarové, po které chtěl úřad potvrzení s razítkem, že v lágru byla.
"Dvakrát nevyužila možnost podat žalobu proti našemu rozhodnutí, že jí odškodnění nenáleží," říká Michálková.
Předseda senátu Nejvyššího správního soudu Jaroslav Vlašín charakterizuje rozhodnutí ČSSZ jako nelogická, nejasná a někdy i protiprávní. Popisuje to na případu Akima Kosteckého.
"Je mimo vší pochybnost, že byl v roce 1949 odvlečen do tábora nucených prací v Irkutské oblasti. Úvaha o tom, že by snad tehdejší československý občan odešel v období vrcholícího stalinismu dobrovolně na Sibiř a těžil zde dřevo, je zcela absurdní," konstatuje Vlašín.
Úředníci správy však Kosteckého žádost o odškodnění původně zamítli. Podle nich je sporné, zda byl jeho pobyt na Sibiři nucený, když se tam oženil.
Chybí srdce a zdravý rozum
"ČSSZ jedná s těmi lidmi drsně. Mnozí z nich přitom bojovali proti nacismu," říká předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.
Spoustou sporů by se prý jeho lidé nemuseli zabývat, kdyby úředníci správy používali zdravý rozum a měli srdce. "Stydím se za to, že lidi odvlečené na Sibiř máme za potenciální podvodníky," dodává Baxa.
Odborníci na odškodnění, s nimiž MF DNES jednání ČSSZ vůči lidem odvlečeným na Sibiř konzultovala, upozorňují, že správa se k těmto lidem chová svévolně a někdy až bezohledně. Někteří lidé (mnohdy Židé) totiž utekli před nacisty z Československa do Polska, aby mohli bojovat proti hitlerovcům. Až poté je zatkla sovětská tajná služba a deportovala je na Sibiř.
Kdyby tito utečenci naopak zůstali doma, hrozila by jim smrt. ČSSZ si nicméně stojí skálopevně na svém, když tvrdí, že "odvlečeni přece nemohli být, jelikož z Československa odešli dobrovolně".
Stejně se správa dívá na lidi, které z nacisty okupovaného Československa odvleklo nejdříve gestapo a až potom je zajali Sověti a poslali do koncentračních táborů.
Zamítá se. Neunesli ho Sověti, ale nejdříve gestapo
To je i příběh pana V. B. (rozsudek Nejvyššího správního soudu neuvádí jeho plné jméno). Toho nejprve na konci války odvleklo gestapo do Polska na kopání zákopů pro německé vojáky. Ale když kopáče obklíčila jednotka pěchoty Rudé armády, Sověti ho deportovali jako zajatce na Sibiř, propuštěn byl až v roce 1949.
I v tomto případě se ČSSZ dovolává při zamítnutí žádosti o odškodnění zákona: "Žalobce V. B. nebyl z území Československa odvlečen přímo sovětskými orgány, ale nejdříve byl německou státní policií odvezen mimo území Československa, takže se na něj zákon o odškodnění nevztahuje," konstatuje ČSSZ.
A také v tomto případě Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu, který dal za pravdu České správě sociálního zabezpečení. Předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu mrzí, že lidé unesení z Československa na Sibiř nacházejí spravedlnost až u této instituce.
"Někdy to totiž trvá celé roky, než se k nám spor dostane. Přitom jde o velmi staré lidi, takže se jim nedivím, že už nemají po létech ústrků sílu se odškodnění domáhat," míní Baxa.
Pokud by podle Baxy Česká správa sociálního zabezpečení vycházela z toho, že se tito lidé zasloužili o to, že Československo přežilo nacistickou genocidu, jednala by jinak.
Úřady navíc dlouho po válce nepracovaly a nemohly vystavovat doklady, které teď po lidech ČSSZ žádá. Baxa proto upozornil, že stát by neměl s lidmi, které Sověti unesli na Sibiř, zacházet jako s podvodníky, kteří ze státu jen ždímají sociální dávky.
Máš potvrzení na gulag?
Podle diplomata Jana Sechtera, jenž koordinoval česko-německé odškodnění, by státním úředníkům mělo jít především o spravedlnost, a nikoliv o hledání malicherných rozporů v dokladech lidí, kteří prošli v lágrech děsivou zkušeností.
"Po šedesáti letech bychom měli těmto starým lidem pomáhat, a ne je šikanovat jen proto, že si spletli datum o několik týdnů nebo zaměnili jméno svého koncentráku na Sibiři s tím sousedním," doporučuje Sechter.
