Při jedné z návštěv doma vystoupil Karel Růžička jr. na koncertu se svým otcem v kostele sv. Michaela ve Vernéřovicích v rámci hudebního festivalu Za poklady Broumovska. A to vystoupení se nahrávalo a dalo vzniknout jmenovanému albu. (Mimochodem: je to zajímavé svědectví, kde všude dnes u nás jazz zaznívá - a podle aplausu soudě, i pro poměrně početné a s věcí dobře obeznámené obecenstvo.) Album nabízí sedm standardů (včetně Dvořákova zlidovělého Going Home) a dva originály Růžičky seniora. Ani s obsazením saxofonu pouze s pianem se na deskách nesetkáváme často. Posluchač tedy může být zvědav, jak bude tohle poněkud neobvyklé spřežení fungovat.
Profil Karla Růžičky
Profil Karla Růžičky juniora
Souhra je to dokonalá: žádný náznak odstupu dnes už trvale usazeného New-Yorčana, který se jen zřídka odskočí podívat se "na rodnou hroudu". Nejde zřejmě jen o přípravu na toto koncertní vystoupení, nýbrž daleko spíše o plod nespočetných hodin, v nichž junior kdysi sbíral od svého otce základy jazzové abecedy. Musí se tu však projevit i generační rozdíl a vliv odlišných prostředí, v nichž se oba partneři posledních šestnáct let pohybují.
Takové srovnání působí docela zajímavě. Senior má za sebou pochopitelně více zkušeností a zážitků, ale zdá se, že klíčová doba, v níž vyrůstal, ho nesměrovala tak výrazně k orientaci na určitý hudební styl (ostatně, takové vlivy na cestě k nám musely překonávat řadu překážek) a vybízela spíše k budování vlastního osobitého výrazu. Junior musí dnes v New Yorku zvládat všechno, co se právě hraje. Předpokladem toho je zvýšená dávka profesionální všestrannosti, ovšem za tu se může platit i jistou ztrátou osobní vyhraněnosti. Toto obecné konstatování nemá a nechce nikterak snižovat juniorovy kvality.
Seniorovo piano upoutá logikou v rozvíjení melodie i sazby a vynalézavým střídáním rejstříků: dejme tomu, že z hlediska jazzových dějů je to starší, nicméně impozantní způsob hry, který si neustále drží svou. Tenorsaxofon juniora, jakkoliv paradoxně to může znít, může ve swingových baladách (kupříkladu ve When I Fall in Love) znít tradičněji, než jeho otec: ten by ono rapsodické sólování asi sem tam něčím okořenil. A hned následující jemné pianové sólo je spíš osobité a individuální, než podřizující se nějakému konkrétnímu vzoru nebo stylu. Obrázek se trochu změní ve Wayne Shorterově House of Jade: tady se oba partneři setkají na společné půdě jiného světa harmonie i hudebního myšlení, které je jim oběma bližší, a závěrečný dialog s přestupy nastupujících linek je zase něčím, na co se partneři musí znát už pěkně dlouhou dobu.
Karel Růžička jr.
A zase jiný pohled nabízejí dvě skladby Růžičky seniora: v Night Song se poprvé ozve odlehčený tón sopránsaxofonu; je to balada, ale právě že ne klasicky swingově mainstreamová: seniorovo umění pohybovat se mezi styly a zůstat přitom svůj je zde nanejvýš patrné a syn se mu dokonale přizpůsobuje. Seven Hills nabízí intenzívní, výrazný dialog hned od začátku, mírně fanfárové téma si zachovává svou podobu i v pianu, které následuje, a tenor je potom rozvádí do rozevlátých běhů. Je to vzrušenější, než ostatní snímky, a s pulzujícími akcenty možná nejlepší track alba.
Nechtěl bych o téhle desce tvrdit, že tím nejlepším, co u nás letos vyšlo; je to však docela příjemně jiné. Radioservis nenabízí své nahrávky na CD nosičích jako na běžícím pásu. Tenhle růžičkovský titul je cenný právě pro jeho odlišnost od toho, co lze očekávat od dnes už vyhraněných a etablovaných tuzemských produkčních jazzových center.
O albuKarel Růžička + Karel Růžička Jr: LIVE  Skladby Nahráno 8. srpna 2009 v kostele sv. Michaela ve Vernéřovicích v rámci hudebního festivalu Za poklady Broumovska. CD, stopáž 59:33 minut, vydala firma Radioservis. |
