Spolustraníci nad ním nezlomili hůl kvůli podezření z korupce či kontroverzním výrokům.
Nakonec ho hodili přes palubu z pohnutek estetických: z reportáže, ve které coby boháč zneužíval sociální systém, byl hrozný dojem a ve straně převážil názor, že už předseda více škodí, než prospívá.
Stojí nicméně za povšimnutí, čím se odstupující politik brání. Není podle něj fér, že se na něj hledají kompromitující skutečnosti z doby, kdy nebyl politikem.
Byl jsem obyčejným občanem - jako všichni, říká bezelstně. Myslí tím nejspíše, že obyčejní občané v minulosti řešili hodně věcí způsobem, který by dnes politikovi neprošel.
Anebo naznačuje, že kdyby plánoval politickou kariéru, řešil by některé problémy, životní situace či podnikatelské záměry jinak?
Třeba že by se při ukládání milionů neprokazoval občankou, jejíž ztrátu před tím nahlásil? Že by měl místo dvou občanek jednu, aby se mu nepletly? Anebo by na své konto jako politik neukládal miliony, které nejsou jeho, jak to dělají obyčejní občané?
Jiřímu Čunkovi se nelíbí, že by měl politik ručit svou minulostí. Faktem je, že u většiny politiků se v minulosti tak pečlivě nepátrá a kdo ví, zda by to ustáli lépe. Princip je nicméně správný. Pokud člověk nemůže minulostí ručit, neměl by usilovat o vysoké politické funkce.
Co když má ale Jiří Čunek pravdu v tom, že prakticky každý, kdo se zde v minulosti snažil nějak vyjít s režimem, čili kolaboroval, se dnes, přísně v zato, pro politiku nehodí?
Nepochybně by to zvýhodňovalo zájemce, kteří před minulým režimem utekli. Jako třeba Jana Švejnara, který zvažuje kandidaturu na prezidenta. Určitě se mu nepletly dvě občanky, když neměl ani jednu!
Prezidenta ovšem budou volit politici, a ti to nemusí ocenit. Dokonce je to může dráždit.
