Pro pětadvacetiletého Adama Berida, u něhož jsem bydlel v západogruzínském Kobuleti, byl Saakašvili ještě v červenci zkorumpovaný autoritář. Za 14 dní byl Adam, jehož hlavním problémem bývalo utajit matce kouření marihuany, nasazen mezi Gori a Tbilisi. "V téhle špatné době Saakašviliho všichni podporujeme," napsal mi.
Adam je jen příklad. V lednu 2008 proti Saakašvilimu protestovaly v centru Tbilisi tisíce lidí. Prezidentské volby vyhrál podle kritiků neregulérně. V polovině srpna skandují tisíce před parlamentem jeho přezdívku "Miša, Miša". V Gruzii zafungoval efekt amerických prezidentů, kterým začátek války vždy pomůže.
Saakašviliho paradoxně nejvíc posílilo přiznání Moskvy, že ho chce sesadit. To odsoudili i jeho hlavní oponenti Irakli Okruašvili, který se před hrozbou jedenácti let gruzínského žaláře skrývá ve Francii, a někdejší prezidentský protikandidát Levan Gachechiladze. Saakašvili jim za to v televizi emotivně poděkoval.
Nezačnou mu ale lidé časem vyčítat, že zemi uvrhl do zbytečného sporu s Ruskem? Prezidentův budoucí osud závisí na dvou věcech: Nakolik mu Gruzínci uvěří, že konflikt byl nevyhnutelný, a jak kvůli němu poklesne životní úroveň obyvatel.
Síla ruských televizí
Přítel Adam mi psal, abych nepodléhal propagandě, a vylíčil mi "pravdu o začátku války". Shoduje se se Saakašviliho verzí, kterou dnes zastává většina Gruzie. Útok na Jižní Osetii byl vynucený minometnými útoky na gruzínské vesnice, k nimž separatisty navedla Moskva. Nebylo vyhnutí.
Tento výklad ale není v tamním mediálním světě automatický. Takřka všichni Gruzínci totiž umí plynně rusky a většina z nich sleduje i ruskou televizi.
"Saakašvili udělal chybu, když odstartoval válku, a Rusové využili šance. Totálně zničili naši zemi," píše mi teď střízlivější pohled Nino, která bydlí u jihogruzínského jezera Parvani. Je vysokoškolačka, ale její původem arménská rodina nemá ani koupelnu. A co je hlavní - nepřijímají gruzínskou televizi, jen Jerevan a Moskvu. A minimálně v tomto regionu nejsou výjimkou.
Saakašvili si je role médií dobře vědom. V ruské televizi je přirovnáván k Hitlerovi. V každé třetí větě v souvislosti s ruskými jednotkami zazní slovo "mírotvorci" a psychiatr gruzínského prezidenta diagnostikuje jako psychopata. V úterý 19. srpna tedy Saakašviliho vláda zablokovala vysílání poslední ruské televize RTVi i internetové stránky s koncovkou .ru.
Sám kabinet ale přiznává, že neví, jak dlouho může ruská média blokovat. Už v posledním půlroce si Saakašvili vysloužil velkou kritiku za perzekuci opozičních kanálů. Minimálně ruský internet tak prý úřady zprovozní už "po válce". Dlouhodobou mediální podporu prezident jistou nemá.
Kavkazský tygr kulhá na nejcitlivější nohu
Gruzie bývá díky sílící ekonomice někdy nazývána "kavkazským tygrem". Kdo ale v zemi byl, ví, že tento tygr na jednu nohu kůlhá. A to na tu politicky nejcitlivější, která se nazývá životní úroveň.
"Já beru měsíčně 200 lari. Kolik ty?" ptal se mě v červenci padesátiletý policista v zoufale pomalém vlaku z Tbilisi. Musel jsem si ubrat, abych se necítil trapně. Jedna gruzínská lari totiž činí asi 10 korun, například potraviny ale stojí jen dvakrát až třikrát méně než u nás a benzín je zhruba za 18 korun. Jako by tedy u nás bral 6 tisíc. Když jsem se ho zeptal na Saakašviliho, pokrčil smutně rameny.
"Můj vojenský důchod je 130 lari. A to jsem byl major. Obyčejné důchody jsou ještě menší," stěžoval si mi už předtím 65letý vladimir Gogološvili, který byl mimochodem v roce 1968 s okupačními vojsky ve Frenštátu a dodnes jako řada starších Gruzínců uznává Stalina i Beriju.
Gruzie se přesto pod Saakašvilim pozvedla. Lidé mu ale vyčítají milionářské manýry, že se nevypořádal s korupcí, a hlavně malý růst životní úrovně. Dodnes žije 31 procent Gruzínců pod hranicí chudoby. A válka jim dlouhodobě nepomůže minimálně ve dvou směrech - ohrozí export do Ruska i cestovní ruch.
Víno, minerálka, turisté
Rusko je stále s Azerbájdžánem a Tureckem jedním ze tří největší importérů gruzínského zboží. Už v roce 2006 Moskva ukázala, že když to nejde silou, umí trestat jinak. Za prozápadní orientaci Saakašviliho odměnila embargem na dva zásadní gruzínské produkty - víno a minerální vodu Borjomi. Oficiálním důvod - zdravotní závadnost jejich složení.
Za rok 2007 kvůli sankcím na víno, minerálky a alkohol Gruzie přišla o 75 milionů dolarů z exportu. Saakšvili orodoval za jejich zrušení u Putina v Moskvě a letos v červenci se nechal slyšet, že "ruští přátelé snad už brzo uvedou tyto komodity zpět na trh". Na to teď mohou exportéři zapomenout, naopak mohou přijít sankce další a gruzínské vývozní saldo se ještě rozšíří.
Válka neprospěje ani cestovnímu ruchu. Gruzie byla dlouhé roky největším sovětským letoviskem a v posledních letech se turismus stával opět jedním ze zásadních sektorů ekonomiky. Ještě v červenci jsem si byl jako všichni v Gruzii jist bezpečností všech neseparatistických regionů. Rusové bohužel během jednoho víkendu dokázali opak.
Šťastné dítě "růžové revoluce" Michail Saakašvili tak možná s pomocí Západu přežije okamžité důsledky války. Ty dlouhodobé ale spíš zvěstují jeho odchod ze scény.
