Pro většinu Iráčanů dosud neskončila válka v Perském zálivu z roku 1991 a na obzoru už je další konflikt. Vojenskou akci mezinárodního společenství umožňují už rezoluce z počátku 90. let, které jsou namířeny proti vývoji zbraní hromadného ničení, terorismu a potlačování lidských práv v Iráku.
"Husajn nemá v Iráku skutečnou podporu, jeho svržení vojenskou cestou podporuje většina Iráčanů a irácká armáda je oslabena. Zásah by byl osvobozením Iráku," tvrdí šajch Muhammad Muhammad Alí, jeden ze sedmi členů vedení opozičního Iráckého národního kongresu, který sídlí v Londýně.
Režim Saddáma Husajna by se neudržel u moci déle než dva dny, pokud svět použije sílu, soudí Alí, který své tvrzení staví také na informacích z irácké vládní strany Baas. Po svržení Husajna by moc v zemi převzala prozatímní vláda, která by nejdéle do roka připravila řádné parlamentní volby. "Celý proces obnovy země by nemusel trvat déle než pět let," míní Alí.
Jaký bude Irák po Husajnově pádu?
Podle listu Los Angeles Times již americká vláda od září připravuje vše potřebné pro vývoj v Iráku po Husajnově pádu. Národní bezpečnostní rada a ministerstvo zahraničí USA byly pověřeny, aby vypracovaly plán pro změnu politické situace v Bagdádu.
"Cílem USA je pomoci vytvořit demokratickou federaci, která by dávala různým oblastem a etnickým skupinám určitou autonomii. Pro jednotu země by ji mohli řídit společně šéfové hlavních náboženských a etnických obcí," uvedl list.
|
ÚDER NA IRÁK |
Bushova vláda má velké problémy se sestavením smysluplné irácké opozice, která by vedla zemi po případném odchodu současného prezidenta. "Toto úsilí navíc podle listu komplikují spory mezi Pentagonem, diplomaty a CIA o podmínkách uskutečňování záměru," podotýká deník The New York Times.
Ve snaze pomoci irácké opozici sestavit jednotnou frontu a připravit demokratickou alternativu vůči Saddámovi plánuje Washington sérii šesti setkání hlavních proudů v exulantské opozici. Dosažení jednoty opozice narušují podle The New York Times především špatné vztahy a nedůvěra mezi jednotlivými proudy.
Irák sužují už dvanáct let sankce
Podle humanitárních pracovníků by další válka v Iráku ještě více prohloubila stávající ekonomickou krizi země, vyžádala si mnoho obětí z řad civilistů a ještě více prohloubila lidské utrpení. "Pro většinu Iráčanů navíc nikdy neskončila válka v Perském zálivu z roku 1991," podotýká BBC.
Irák už dvanáct let sužují mezinárodní sankce. Děsivé důsledky jsou markantní obzvláště v nemocnicích. Na postelích spočívají drobná tělíčka dětí, jako je například pětiměsíční Milad Hanúnová, kterou už řadu dní trápí silný průjem.
Děvčátko s bleďoučkou průsvitnou tvářičkou je jedním z nesčetných dětí, které se stávají obětí poničené a zchátralé vodovodní a kanalizační sítě. V zemi bez náležité ekonomiky závisí velká většina rodiny na vládních přídělech potravin, přičemž některé je musejí prodávat, aby si opatřily ty nejzákladnější životní potřeby.
Situace se výrazně lepší od zahájení programu "Ropa za potraviny". "Pokud jde o podvýživu, od roku 1997 se situace trvale zlepšuje," tvrdí představitel UNICEF v Bagdádu Carel de Rooy. "To by se ale mohlo rychle změnit k horšímu. Podvýživa by mohla dosáhnout drastické úrovně, pokud by byla narušena distribuce potravin, která po celé zemi funguje naprosto bezvadně."
"Léta války a sankcí už vytvořila extrémně zranitelnou populaci, jejíž schopnost vypořádat se s jakýmikoli nově vzniklými těžkostmi je velice omezená," dalo se před časem slyšet sedm humanitárních organizací působících v Iráku.
Nejvíce trpí děti
Nejhůře postiženy jsou děti. Podle UNICEF, Dětského fondu OSN, se stále každé osmé irácké dítě nedožije pěti let. Celá generace nyní dorůstá pod dusivým příkrovem sankcí, hrozících zastínit i její budoucnost.
Kolabuje irácký systém vzdělávání. Každé čtvrté irácké dítě nechodí do školy. Proč tomu tak ve "věku prosperity" je, lze snadno pochopit například ve škole na bagdádském chudinském předměstí Šía. Žáčci bez učebnic se tísní v učebnách s rozbitými, prkny zatlučenými okny, ve škole nejsou tekoucí voda, záchody ani elektřina.
"Nemáme ani ty nejzákladnější potřeby," stýská si učitelka Leila Mizalová, která vydělává jen necelých pět dolarů měsíčně. "Pokud se něco porouchá, nemůžeme to spravit. Děláme, co je v našich silách, ale v takových podmínkách se téměř nedá učit."
Nejsou to ani podmínky, ve kterých by bylo možné se něco naučit. Nejméně osm tisíc škol potřebuje opravit. To ale nelze, protože program "ropa za potraviny" na to neposkytuje peníze.
 Muž si čte noviny na tržišti v iráckém hlavním městě Bagdádu. (20. září 2002) |
