Zločinci by se měli třást, všude nechávají nějaké biologické stopy, sliny, vlasy, pot, které je usvědčí.
A to je jen dobře. Ale kdo pomyslí na naši chatrnou policii, za dobré to považovat nemusí.
Kde končí ostrost efektivního pronásledování zločinu a začíná pronásledování a sledování nevinných občanů?
Náš policejní prezident k tomu má jednoduchou, zato nesmírně riskantní pomůcku z časů komunismu: Kdo nic neprovedl, tomu nemusí vadit, že jej sledují. Když si vybavíme selhání, podvody, zločinná spojenectví, velkorysé přestupování zákonů a další hříchy policie, musíme při každém rozšíření její pravomoci pozvednout obočí.
K čemu jim ta vyšší ostrost bude, když už teď jsou nám nebezpeční? Policie bude odebírat DNA i podezřelým - to jest každému z nás kdykoliv. Máme jedinou obranu - kdo nic neprovedl, Bublana se nebojí. Ale měl by. Jednostranné manévry ministra Bublana v Kořistkově detektoru lži si ještě pamatujeme.
Proti DNA je detektor starý krám. Už brzy se dožijeme čipu pod kůží, který bude nahoru ustavičně hlásit, kde jsme a co tam děláme. Prostředky kontroly, evidence a dozoru jsou stále dokonalejší. Jen ten zločin se nezmenšuje. Zostřování mu asi nevadí. Naopak, může je využít: černý obchod s registry DNA nevinných lidí jistě pokvete.
Kdyby policie proti zločinu využila všeho, co má k dispozici už dnes, efektivita její práce by stoupla i bez DNA. Když je policie v nepořádku, plná chaosu, moderní prostředky jí nepomohou. Když je k tomu přehnaně horlivá vůči vládním politikům, mohou jen škodit.
DNA je skvělý nástroj spravedlnosti. Může to však být stejně skvělý nástroj manipulace, vydírání a korupce. Záleží na tom, kam jej policie napřáhne. Po zkušenostech, které máme, bůh suď.
